Z garáže do Eurovize? Tři hradečtí kluci, The Valentines, jsou mezi finalisty českého kola soutěže
Kapela z Hradce Králové, The Valentines, se dostala do českého finále Eurovision Song Contest a do 15. prosince pro ni můžete hlasovat, aby se dostala v této soutěži, která před lety mimochodem odstartovala i slavnou kariéru skupiny ABBA nebo zpěvačky Celine Dion, co nejdále. Naším hostem je za celou kapelu Jan Doležal.
Gratulujeme k úspěchu a postupu do českého finále hudební soutěže tedy Eurovize. Co jste na to říkali?
Byli jsme samozřejmě moc rádi. My jsme poslali písničku a zase jsme tolik nečekali, že uspějeme, protože jsme skromní kluci z Hradce. Ale nakonec jedno nedělní odpoledne zazvonil telefon a tam se ozvalo, jste jedni ze sedmi finalistů českého kola Eurovize. Je to super pocit.
Jak vám můžou pomoci vaši fanoušci v téhle cestě soutěží? Protože jste v českém finále a tam mohou lidé posílat hlasy?
Je to tak. Hlasování je spuštěno na webu Eurovision Song Contest 2022. A tam už jen vyhledáte naši kapelu, zaškrtnete políčko a můžete hlasovat. A tím nám moc pomůžete.
Neumím napsat písničku na povel. Někdy to přijde úplně z čistého nebe, jindy mám věc doma rozdělanou třeba rok a pořád ji upravuji.
Jan Doležal, královéhradecká kapela The Valentines
Bylo by super, kdyby se hradecká kapela dostala do Eurovize na pódium velké televizní show. Měli bychom vás trochu představit. Skupinu The Valentines tvoří tři skromní kluci z Hradce Králové. Jak jste se dali dohromady?
Úplně původně jsme já spolu s naším kytaristou hráli ještě v jedné jazzové kapele a pak jsme si řekli, že bychom chtěli dělat něco jednoduššího pro víc lidí. Tak jsme začali dělat popovější muziku. Vznikli jsme v roce 2017 tak, jak to má u správné kapely být, tedy v garáži.
Jaké je složení kapely?
Já píšu muziku i texty, vše nahráváme u mě doma a potom se to post produkuje až ve studiu. Hraji na basu a zpívám. Potom máme kytaristu, který hraje i na syntezátor, a bubeníka.
Bylo těžké prorazit?
Tak o to se ještě pořád snažíme. Ta cesta není jednoduchá a zejména v Čechách pro anglicky zpívající skupinu nebo interpreta. Tedy je to běh na dlouhou trať, ale nás to prostě baví, je to náš smysl života, děláme to moc rádi.
Čtěte také
Muzika, kterou děláte, je tedy popovější záležitost. Takže vaše písničky by se měly normálně hrát v rádiu, je to tak?
Rozhodně. My máme rádi osmdesátá léta, synťáky, lásku, barvičky. Tohle všechno máme moc rádi.
A nebylo by lepší zpívat česky?
To podle mě záleží na tom, jaký žánr kapela hraje. My to máme víc do alternativního stylu, dejme tomu. A je tam větší odkaz na ta 80. léta, takže se vyloženě nabízí angličtina, protože je spousta skvělých britských a amerických kapel z té doby. Tím jsme byli dost ovlivněni. Tedy pro nás byla volba jasná s tím, že chceme mít i nějaký přesah do zahraničí. Když chcete hrát koncerty někde mimo, tak vám všude rozumí. A co se týče češtiny, tak určitě v Čechách je dobrá pro rychlejší start. Ale my jsme si šli touhle naší cestou.
Vy prý také píšete básničky. Takže už jako kluk jste psal ve škole holkám básničky?
Píšu o všem možném. Já byl takové smutné dítě, psal jsem hloubavé básničky, nebylo to úplně pozitivní. Ta hloubavost mi zůstala, ale už se snažím být i někdy vtipný.
Jak jste se dostal k muzice?
Odmala jsem chtěl být muzikant. Odmalička, když mi rodiče pouštěli kapely jako Lucie nebo Nirvana a takové věci. Vždy jsem říkal, že bych to hrozně rád chtěl dělat. A postupně jsem si k tomu našel cestu. Myslím, že ostatní kluci v kapele to měli úplně stejně. Rodiče jim pouštěli hudbu a to je tak očarovalo, že chytili hudební nástroj a snažili se v tom být dobří. A snažíme se o to doteď.
Je těžké napsat dobrou písničku? Jde vám to samo hned nebo musíte čekat na múzu?
Neumím to na povel. Někdy to přijde úplně z čistého nebe, je to během chvíle hotové, napsaný celý nápad i text. A někdy mám, třeba jako v případě písničky, kterou máme pro Eurovizi, věc doma rozdělanou rok. Rok jsem do ní vždy po pár hodinkách práce zašťoural a něco jsem tam upravoval a tak dál. Byl to fakt dlouhý proces.
Někdo potřebuje pro svoji tvorbu vzruchy a podněty, jiný zase soustředěnou mysl. Jak je to u vás?
Já potřebuji úplný klid. Udělal jsem si u rodičů v Pekle u Rychnova nad Kněžnou studio úplně uprostřed lesa. Máme tam baráček a v jeho podkroví jsem udělal studio. Potřebuji na to klid a být u toho sám.
Takže na samotě u lesa. Celý rozhovor s Honzo Doležalem z hradecké kapely The Valentines si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Související
-
Za každou dobrou písničkou stojí osobní zkušenost. S nápadem v hlavě se zavřete do studia
Český rozhlas Hradec Králové dnes ve svém studiu přivítal talentovaného zpěváka, hudebníka, skladatele a klavíristu Kubu Kubína z Hradce Králové.
-
Písničkář Michal Horák: Čeština je super a já mám rád balancování na hraně trapnosti
Dnes zavítal do rozhlasového studia úspěšný, mladý a talentovaný muzikant se svérázným humorem. A navíc teď vydal i své první album. Je to Michal Horák.
-
Karel Plíhal slaví! Před 40 lety začal vystupovat se svými písničkami: „Baví mě to čím dál tím víc“
Plachá osobnost naší hudební scény, to je písničkář a básník Karel Plíhal. O to víc si vážíme, že můžeme tuto samorostlou individualitu přivítat v rozhlasovém studiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
