Vláda se shodla na programovém prohlášení, ODS nařčena z korupce, ohlédnutí za Ivanem Hlinkou, bezpečnostní opatření v Aténách

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Vládní koalice se tento týden shodla na programovém prohlášení vlády. Chce například podporovat podnikání, ozdravit veřejné finance nebo snížit nezaměstnanost.

Unionistický poslanec Zdeněk Kořistka nařkl ODS z údajného pokusu o politickou korupci. Za hlasování proti vládě mu prý někdo nabízel 10 milionů korun.

V pondělí při tragické autonehodě zemřel trenér hokejové reprezentace Ivan Hlinka.

V německém Wunsiedelu dnes pochodovali neonacisté. Proč německé soudy nemohou takové akce zakázat nám vysvětlí Robert Schuster z Ústavu mezinárodních vztahů.

Řecké Atény žijí olympijskými hrami. Doprovázejí je bezpečnostní opatření, které Evropa nepamatuje.

To jsou některé události 34. týdne tohoto roku. Pohled na ně vám nabídneme v následujících minutách. Příjemný poslech Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu vám přeje Hana Hikelová.

Duel

Hana Hikelová: Vedení ODS se důrazně distancuje od nařčení z údajného pokusu o politickou korupci unionistického poslance Zdeňka Kořistky. Tou měl podle jeho slov pro Mladou frontu Dnes někdo blízký občanským demokratům nabízet 10 milionů korun za to, že v úterý nevysloví důvěru novému vládnímu kabinetu. Nejen o této kauze budeme teď mluvit s předsedou poslaneckého klubu ODS Vlastimilem Tlustým, hezký den.

Host (Vlastimil Tlustý): Dobrý den.

Hana Hikelová: A místopředsedou Unie svobody Františkem Pelcem. I vám hezký den.

Host (František Pelc): Hezký podvečer.

Hana Hikelová: Pánové, celá ta kauza zatím působí příliš nečitelně, člověk, který se představil jako vyslanec ODS měl poslanci nabízet 10 milionů. Ten to po třech týdnech zveřejní v médiích právě v době, kdy jsou média plná kauzy Pavla Přibyla a programového prohlášení vlády. Předseda unionistů a ministr spravedlnosti Pavel Němec to ví od pondělka a chtěl to řešit až na poslaneckém klubu, předseda ODS Mirek Topolánek potvrzuje, že s koaličními poslanci se jednalo, ale naprosto odmítá jakékoliv finanční nabídky. Vy jste, pane Tlustý, řekl, že nebyl nikdy nikdo vedením ODS pověřen jednání o jakékoliv finanční, či jiné nabídce panu Kořistkovi. Jednal tedy někdo s koaličními poslanci nebo nejednal?

Host (Vlastimil Tlustý): Tak já bych zopakoval to, co jsem řekl, aby bylo jasné to podstatné, co je prokazatelné. Vedení ODS, ani žádný její vrcholný představitel nepověřil nikdy nikoho nabízet jakékoliv peníze nejenom poslanci Kořistkovi, ale ani nikomu jinému. To je naprosto jasné a já jsem u všech jednání vedení ODS byl a vím jistě, že nikdy k žádnému takovému rozhodnutí a žádné takové nabídce nedošlo. Takže to je, co víme jistě. Pan poslanec Kořistka tvrdí, a tady jsem si napsal raději do uvozovek, že někdo blízký občanským demokratům mu něco nabízel.

Hana Hikelová: Doslovně řekl vyslanec ODS.

Host (Vlastimil Tlustý): Vyslanec ano ...

Hana Hikelová: Člověk, který se představil jako vyslanec ODS, abychom tedy byli přesní.

Host (Vlastimil Tlustý): Zároveň včera večer v televizi redaktor, který ten článek otiskl v Mladé frontě Dnes řekl, že pan poslanec na otázku, proč neinformoval policii a proč s ní případně nezorganizoval zákrok proti takovému, takovému člověku odpověděl, že k tomu nemá žádné důkazy a v tu chvíli jsem se přiznám zesinal a pochopil, že to celé je mediální hra, ve které se dopídit podstaty bude asi velmi těžké, protože když sám autor tohohle tvrzení říká novinářům, že to novinářům říká proto, že pro to nemá žádné důkazy, tak já moc nevím, jak se v tom celém orientovat. Jedno vím jistě.

Hana Hikelová: A kdo tu hru podle vás hraje, když jste říkal, že je to mediální hra?

Host (Vlastimil Tlustý): To také nevím, kdo ji hraje, ale určitě ji nehraje ODS, myslím, že je jasné, že cílem téhle kauzy je poškodit ODS a nedává žádný smysl, aby ODS něco takového konstruovala. My máme na prvním místě zájem, aby to bylo vyšetřeno, byť nevím, jak to může být vyšetřeno, ale nechť policie dělá, co umí. Nechť vyslechne pana poslance...

Hana Hikelová: To už se stalo, u výslechu byl včera...

Host (Vlastimil Tlustý): Nechť jsou co nejrychleji zveřejněny výsledky takového šetření, protože já skončím své povídání tím, jak jsem ho začal. My jsme nikoho ničím nepověřili, já ještě řeknu jeden důkaz. My když jsme jednali s jakýmikoliv poslanci v minulosti, tak jsme za prvé s nimi jednali přímo, za druhé nikdy jsme jim žádné peníze nenabízeli, o takových jednáních jsme informovali veřejnost a za poslední, takováto jednání vždycky v minulosti byla logicky o jediné věci, a to je o politické perspektivě takového člověka, zda bude moci působit v politické straně, zda bude na její kandidátce, bude moc vykonávat politickou práci, ale nikdy žádná taková jednání se neupírala o nabídky jakýchkoliv peněz.

Hana Hikelová: Pane Pelci, vy jste místopředsedou Unie, mluvil jste vy osobně s panem Kořistkou jak a co se vlastně mělo před těmi třemi týdny dít?

Host (František Pelc): Já jsem s kolegou Kořistkou o tom problému nehovořil, se přiznám, nicméně pana poslance Kořistku znám poměrně dlouhou dobu a jediný, co mohu jednoznačně potvrdit je to, že pan Kořistka nemá jaksi důvod lhát nebo prostě znám ho jako člověka pravdomluvného a čestného. Otázka je, jestli ten postup, který on zvolil, že nejdříve tu věc naznačil médiím a poté začal spolupracovat s policií, je správný. To si myslím, že je věc pana poslance, ale konec konců to může každý vyhodnotit, jestli v tom chybu neudělal. Já si osobně myslím, že ten postup měl být opačný a to je asi všechno, co k tomu mohu podstatného říct. Nicméně ...

Hana Hikelová: Nicméně, pardon, informoval podle všeho už v pondělí předsedu strany Pavla Němce, který to chtěl řešit až na poslaneckém klubu Unie svobody s tím, že měl informace, že to nebyl jediný případ. Vy máte informace, že by některý jiný poslanec tvrdil, že mu bylo něco nabízeno?

Host (František Pelc): Já takové informace nemám, samozřejmě vím, že s některými poslanci se jedná, bývá to zvykem, že se prostě poslanci baví spolu také jako lidi, nejenom jako politici a také se baví o nějakých politických perspektivách. Nicméně, já tady musím připomenout jednu kauzu, na kterou bychom možná pomalu zapomněli, když probíhala určitá krize této koalice, tak já jsem shodou okolností 1.7. byl v televizní Sedmičce, kde z médií vystoupil, z televize vystoupil pan Langr a označil pana tehdejšího vicepremiéra Grosse jako toho, kdo bude přeplácet poslance ODS, aby prostě hlasovali pro vládu, takže si myslím, že bychom měli s těmito argumenty nebo těmito postoji šetřit, protože myslím si, že neprospívají obecně důvěryhodnosti české politiky.

Hana Hikelová: Vy jste připomněl jednu z těch kauz. Mluvilo se ale i o tom, že například váš bývalý poslanec Marián Bielesz přijal peníze za to, že se vzdal poslaneckého mandátu.

Host (František Pelc): Tak to už samozřejmě v žádném případě nebylo.

Hana Hikelová: Pojďme k dalšímu tématu, tím je programové prohlášení vlády. Premiér Gross sliboval, že bude srozumitelné a stručné. I když jsem ho celé četla, jeho srozumitelnost nechci posuzovat. Stručné každopádně není, jde o 26 stran textu. Pane Pelci, podle vás mají vůbec občané šanci tomuto programu rozumět a mít tak možnost kontrolovat kroky vlády?

Host (František Pelc): Já se musím přiznat, že my jsme měli ambici v rámci toho programového prohlášení napsat text poněkud stručnější a ono se to prostě nepodařilo. To přiznávám, že k dokonalosti tato přehlednost a délka má hodně daleko. Nicméně musím říci, že programové prohlášení po dlouhém vyjednávání nakonec odráží to, že jsme koaliční vláda, že jsme koalice, která hledala nějaké společné ...

Hana Hikelová: A je srozumitelné podle vás?

Host (František Pelc): A ty klíčové body, které chce tato koalice v následujících dvou letech řešit tam samozřejmě srozumitelně popsány jsou. Kdyby to bylo stručnější, bylo by to samozřejmě srozumitelnější.

Hana Hikelová: Pane Tlustý, v úvodu je napsáno, že jde o jasně sdělený program, nepředpokládám, že s tím budete souhlasit.

Host (Vlastimil Tlustý): Tak on to především není program. Když se řekne slovo program, tak pokud se podíváme do jiné sféry, program v kině, program nějaké jednání, tak když se podíváte na program, tak víte, co bude, víte, co se uskuteční. Když se podíváte na tento text, tak bohužel nevíte nic. Je to strašně mnoho krásných slov, ale bohužel o ničem, je to text, který se vyhýbá hlavním problémům země, konstatují to v podstatě všichni komentátoři, všichni ekonomové, stačí číst noviny. Nejsou tam žádné nástroje, které by mohly vyřešit to hlavní, a to je zaostávání hospodářského růstu České republiky za ostatními novými členskými zeměmi Evropské unie. Zdůrazňuji slovo novými. V tuto chvíli je totiž Česká republika poslední v hospodářském růstu mezi těmito zeměmi. Neřeší nezaměstnanost, neřeší ani rychlé zadlužování státu, to že byl jeden z cílů takzvané reformy veřejných financí. Je tam hodně málo konkrétního, je to text, já se omlouvám za to přirovnání, ale já si pamatuji ve svém životě jediný text, který tomuhle byl podobný, a to byla usnesení sjezdů komunistické strany před rokem 89.

Hana Hikelová: Pane Pelci, pan Tlustý říkal, že je to nekonkrétní, neřeší hlavní problémy země, vyhýbá se těm hlavním problémům, na což upozorňují i komentátoři, neřeší ani ekonomickou situaci země.

Host (František Pelc): Tak to bych potom musel přiznat, že ten dokument je úplně pomatený a špatný, já s ním samozřejmě vůbec nesouhlasím. Ten dokument především odráží to, že tady je snaha jaksi férově se vypořádat s tím, že tady je koaliční vláda, která má programově poněkud odlišné strany od středu doleva, od středu doprava, čili to je první skutečnost. Kdyby samozřejmě toto programové prohlášení psala Unie svobody, vypadalo by také jinak, kdyby ho psali sociální demokraté, vypadalo by úplně jinak. Čili to je první poznámka. Druhá poznámka, nesouhlasím s tím, že to programové prohlášení nereaguje na nejzávažnější problémy naší společnosti. My všichni dobře víme, že Česká republika je dlouhodobě zcela nezdravě zadlužována, my všichni dobře víme, včetně pana předsedy Tlustého, že prostě ten skok k tomu zadlužování nastal v posledním roku fungování opoziční smlouvy, kdy schodek skončil 80 miliardovým deficitem, závěrečný rozpočtový účet a potom další rozpočet deficitní ve výši 110 miliard tato koalice během tří měsíců bezesporu nestihla udělat, ale prostě ho zdědila a tato koalice se pokouší různými instrumenty, já můžu samozřejmě povzdechnout, že jsou třeba málo intenzivní, nicméně existují a vykračují správným směrem, snížit tu celkovou, ten deficit a ona ho prostě musí snížit, protože pakliže tím, touto cestou nepudeme, tak bude ohroženo financování mnohých programů z Evropské unie a my musíme splnit Maastrichtská kritéria, ten konvergenční program a konec konců v roce 2010 bychom chtěli přistoupit k jednotné měně euro, protože to bude jaksi bezesporu důležitý pro naše občany podnikatele. Čili to, že tento dokument je něco, jako že to uvařil pejsek s kočičkou a pak všem z toho bolelo bříško, to prostě musím odmítnout, je to relativně konzistentní materiál a je pravda, že tam jsou věci, v kterých musela někdy víc ustoupit sociální demokracie, někdy Unie svobody nebo lidovci.

Hana Hikelová: Já si teď dovolím citovat z programového prohlášení některé, jak říkáte konkrétní body. Vláda se zavazuje, že cituji, sníží daňové zatížení nízkopříjmových skupin poplatníků ke zvýšení motivace k přijetí i méně placené práce. Ekonomové mi tento bod programu přeložili tak, že vláda zvýhodní chudší lidi na úkor bohatších, a to podle nich vezme motivaci středním vrstvám. Mýlí se naši ekonomové nebo to odpovídá tomu programovému prohlášení?

Host (František Pelc): Tak samozřejmě je otázka, v jaké intenzitě ten parametr nastaví. Toto bude strašně důležité, protože to bude znamenat bezesporu i určité snížení příjmů.

Hana Hikelová: Jak bude nastaven?

Host (František Pelc): No, to právě o tom bude diskuse, ale bezesporu, pakliže chcete motivovat lidi, aby pracovali, tak máte v podstatě dvě cesty, že buď snížíte daňovou zátěž, což v určité míře tady bude a bude se to týkat podotýkám nejenom zaměstnanců, ale i živnostníků, to jsme tam prosadili, na druhou stranu musíte dělat něco se sociálním systémem, například s minimální mzdou a o té je potřeba diskutovat, aby prostě nebyla příliš blízká těm nízkopříjmovým skupinám a ta disproporce mezi tím musí být tak optimální, aby skutečně motivovalo lidi hledat práci a nekončit se živností.

Hana Hikelová: Pane Tlustý, snížení nízkopříjmových skupin daňového zatížení, co vy na to, jak si to vykládáte tento bod programově?

Host (Vlastimil Tlustý): Já odmítám se podílet na vykládání, protože ten text to prostě neuje, a to, co tady pan poslanec říká, zítra někdo z jeho vlastní vládní koalice popře a přijde s nějakým jiným výkladem a já se na tomhle tom nechci podílet. My, když jsme předložili veřejnosti projekt rovné daně, tak jsme řekli, že rovná daň bude mít patnáctiprocentní sazbu a řekli jsme, že bude mít 6 tisíc korun odpočitatelnou položku a vystavili jsme tenhle projekt kritice veřejnosti, každý si to mohl spočítat, každý viděl, co ten projekt skutečně uje. Tady žádné parametry nejsou, tady jsou abstraktní věty, ze kterých si každý může vydedukovat, co chce a já použiju ještě jeden příklad, jako něco zázračného se tam prezentuje zavedení takzvané slevy na dani, slevy na dani, kterou by dostávala rodina, která má dítě. Zároveň to vypadá v tom textu, že ovšem zavedení téhle slevy na dani bude znamenat zrušení odpočitatelné položky, ještě ke všemu tam není napsáno, jestli v plné výši nebo v částečné výši, není tam napsáno, jak velká bude ta sleva na daních, jinými slovy, nevypočítá si nikdo nic, ale velmi pravděpodobně ten celý koncept vede k tomu, že všichni lidé ztratí buď celou nebo část odpočitatelných položek a získají slevu na dani jinou vybraní lidé. Jinými slovy, někomu se trochu přilepší, všem ostatním se přihorší a to jsou podle mého názoru reformy, které v žádném případě téhle zemi nepomůžou, možná pomůžou nějaké úzké skupině lidí, není pochyb o tom, že příspěvek na pastelky, jak se tomu říká, je výborný pro rodiny s malými dětmi, ano, při nástupu do první třídy opravdu každé dítě dostane tisíc korun, ale někdo to bude muset zaplatit a ten, kdo to bude platit, to budou pravděpodobně všichni občané v takových opatřeních, jako jsem právě popsal, takže já do téhle spekulace se nechci pouštět, já to chci vidět na papíře, a to, co máme před sebou to bohužel neuje.

Host (František Pelc): Já na to musím reagovat pouze tak, že samozřejmě interpretace, které tady byly naznačeny, jsou možné, ale takové nebudou. Protože základní ... .

Hana Hikelová: A kdy budeme vědět, jaké budou, ale z toho programového prohlášení to nevíme.

Host (František Pelc): No ne, tak základní, samozřejmě máme tam kapitolu, která se týká hospodářství a reformy veřejných financí a my jsme se dohodli na takovém základním principu, který prochází průřezově celým programovým prohlášením, že se prostě v žádném případě při jakékoliv změně systému sociálních dávek a dalších věcí nebude navyšovat ten objem mandatorních případně pseudomandatorních výdajů. My ho musíme samozřejmě snižovat, protože v opačném případě budeme na jednu stranu hovořit o reformě veřejných financí, na druhou stranu budeme zvyšovat mandatorní výdaje, to samozřejmě nejde dohromady.

Hana Hikelová: Vláda chce také prosadit novomanželské půjčky na pořízení bydlení a vybavení bytu mladým rodinám, opět ale není specifikováno, o jaké půjčky půjde a kdo je bude poskytovat.

Host (František Pelc): To vám mohu vysvětlit, ale kolega Tlustý aspoň na to bude reagovat, abych mu nebral slovo. Ta představa byla původně samozřejmě poněkud chybná, že by to platil přímo fond rozvoje bydlení. My jsme dospěli k názoru, že by tyto půjčky měly pocházet od privátních bank běžných s tím, že by jaksi garantem nebo ručitelem byl státní fond rozvoje bydlení a případně by hradil snížení určitých těch úrokových sazeb. Nevidím v tom nic dramaticky špatného, je to určitá forma podpory mladých rodin z hlediska zabezpečení věcí, týkajících se bydlení, vylepšení bytu, případně nábytku a tak.

Hana Hikelová: Ví se už ta konkrétní úroková sazba, když jste mluvil o té nižší úrokové sazbě, že by to potom těm bankám, jak jsem pochopila, doplácel stát?

Host (František Pelc): No to samozřejmě bude diferencované podle toho, s kým bude uzavřena smlouva z těch privátních bank. Otázka je prostě, jak se bude vyvíjet ta úroková sazba u nich především, ale ta celková suma, abych řekl něco konkrétního, byla diskutována ve výši 200 nebo 300 tisíc korun, víc ani méně nemá celkem smysl.

Host (Vlastimil Tlustý): Tak já bych jenom zopakoval, že i tady se dáváme do spekulací, protože v tom textu to bohužel popsáno není, ale pokud budu věřit tomu, co říká pan poslanec, tak novomanželské půjčky budou v principu založeny na státních subvencích do výše úroků. Jinými slovy, když komerční úrok bude třeba 7 nebo 8 procent, tak pravděpodobně stát z toho 3, 4, 5, 6 procentní guru zaplatí místo té mladé rodiny. Pokud tohle je pravda a já se zeptám, zda ano, abych mohl pokračovat....

Host (František Pelc): Tímto směrem samozřejmě bude možné...

Host (Vlastimil Tlustý): Tímto směrem uvažujete, no tak pak se ptám, proč před necelým rokem v podstatě identická vláda s identickým programovým prohlášením snížila na polovinu podporu takzvaného stavebního spoření. Protože stavební spoření je přesně stejně subvencovaný nástroj, kdy stát subvencuje výši úroků, ale v rámci stavebního spoření ji subvencuje každému, všem. Jinými slovy i tady platí ten samý přístup, jako jsem před chvilkou popisoval, vláda všem zeslabí podporu v univerzálním fungujícím nástroji, kterým bylo podpora stavebního spoření a zavede přesně stejnou podporu jenom pro užší skupinu lidí, v tomto případě pro mladá manželství. Nic proti tomu, že to je pro mladá manželství, to je v pořádku, ale špatné je, že všem ostatním je ta podpora v rámci stavebního spoření snížena, takže ty kroky jsou nesystematické a i tady musím říct, kromě té skupiny lidí všem ostatním to nejenom nepomůže, ale dokonce ublíží.

Host (František Pelc): No já na to musím reagovat, protože tady vidím velmi rozdílný pohled na věc, protože jsem přesvědčen, že v rámci veřejných financí se má pomáhat především skupinám, které jsou nějakým způsobem potřebné a ohrožené, nikoliv plošně zajišťovat tuto sociální péči. Čili to vidím opravdu hodně odlišně.

Hana Hikelová: To znamená, souhlasíte s tím, že je to pro skupinu určitou, v tomto případě mladé rodiny?

Host (František Pelc): Jistě, ano.

Hana Hikelová: Vláda se zavazuje také k podpoře malých a středních podniků, konkrétně chce zlepšit právní prostředí pro podnikání, odstranit administrativní bariéry a realizovat efektivní systém podpory pro malé a střední podnikání. To je další citace z programového prohlášení, na druhou stranu vláda prosadí přijetí zákona o registračních pokladnách s fiskální pamětí. Pane Pelci, dá se ten program vnímat tak, že se jedná skutečně o podporu malých a středních podniků, tak jako z toho programu vyplývá? Protože například pan Danda ze Sdružení podnikatelů říkal, že pro podnikatele to není příliš příznivé programové prohlášení.

Host (František Pelc): Tak, podívejte se samozřejmě, malí a střední podnikatelé, to by mělo samostatný pořad, prostě dlouhodobě tady nebyli podporováni a ten soubor těch prvků, které tato koalice podporuje pro rozvoj podnikání, neuje jenom registrační pokladny, které já osobně považuju za sporný nástroj, nicméně produkt koaliční dohody, kdy samozřejmě jsme zúžili některé aspekty, například daňového a majetkového přiznání, ale to by bylo mimo. Já chci jenom upozornit, že tato koalice pokračuje ve snižování přímých daní u právnických osob z 31 procent na 24 k roku 2006, chtěl bych připomenout, když skončila pravicová vláda premiéra Klause, tak to zdanění bylo kolem 41 procent, to bezesporu výrazný rozdíl je. Existuje tady další instrument, který pro malé a střední podnikatele důležitý, to je společné zdanění manželů, kdy prostě zpravidla podnikající manžel má vyšší příjmy, než manželka a může to přinést řádově až desítky tisíc úspor. Konec konců i snížení základní sazby DPH z 22 procent na 19 není bezvýznamným krokem, zjednodušení zápisů do obchodního rejstříku, který trápí prostě začínající podnikatele nebo koncentrace úředních míst pro práci s podnikateli, to je zcela jednoznačný, u těch nízkopříjmových podnikatelů jsme zjednodušili účetnictví prostě na formu výdajů a příjmů a jak byť to je jenom doplňkové, nemohu na to zapomenout, existují takzvané operační programy Evropské unie, kdy do roku 2010, pakliže pro to vytvoříme podmínky, malí a střední podnikatelé budou moct čerpat částky do výše 10 miliard korun, což si myslím, že není bezvýznamné, stejně tak jako snaha urychlit obchodní spory.

Hana Hikelová: Pane Tlustý.

Host (Vlastimil Tlustý): Tak, teď tady pan kolega mluvil přesně, jako to programové prohlášení. Spousta krásných slov, ale když se podíváme na podstatu, tak už to krásné není a já bych řekl jednoznačně, že útok na živnostníky bude za Grossovy vlády pokračovat stejně intenzivně, jako byl zahájen za Špidlovy vlády. Pane kolego, živnostníci nejsou většinou právnické osoby, takže to do té úvahy nepatří, o podpoře malého a středního podnikání, ten nadpis, ten je tam citován mnohokrát, ale nikde v tom textu není řečeno, v čem to bude spočívat. Na druhé straně kroky, jako je zavedení registračních pokladen s takzvanou fiskální pamětí, které stojí desítky tisíc a budou se týkat i těch nejmenších živnostníků, ty jsou tam popsány naprosto konkrétně a ty taky na ty živnostníky dopadnou, protože pro malého trafikanta pořídit si takovou pokladnu a všechno, co s tím souvisí, bude v podstatě jeho likvidace, tak jako také konkrétně ti jednotliví lidé říkají. Společné zdanění manželů, to je vůbec kuriozita tohohle projektu, protože tahle vláda a její koaliční partneři odmítají jakoukoliv diskusi o rovné dani, návrhu, který ODS prosazuje již 5 let, odmítají, přesto, že na Slovensku prostě funguje, stačí se podívat na Slovensko a odmítají údajně proto, že jim vadí na rovné dani odstranění daňové progrese. A společné zdanění manželů ve své podstatě není nic jiného, než právě odstranění daňové progrese, a tak si všimněme, že tahle vláda, tahle koalice na jednu stranu nechce uznat jasně fungující v podstatě zásadní projekt, který by umožnil České republice stát se znovu konkurence schopný, to je rovnou daní jenom kvůli tomu, že má odstranění daňové progrese, na druhé straně sama ta samá koalice říká, že progresi je u manželů potřeba odstranit. Je to přesně stejné, jako v těch předchozích případech, pro někoho ta výhoda má být zavedena odstranění progrese, pro všechny ostatní zavedena býti nemá, takže to je jenom další důkaz nepromyšlenosti, nekoncepčnosti a prázdnoty toho, co se nazývá programové prohlášení vlády Stanislava Grosse.

Hana Hikelová: Pánové, poslední citace z programového prohlášení, poslední téma a poprosím vás o stručné odpovědi. Vláda se zavazuje k tomu, že předloží Poslanecké sněmovně návrh reformy důchodového systému, v prohlášení se doslovně píše, připraví vytvoření účtu státních důchodových rezerv pro realizaci důchodové reformy. Proč tam, pane Pelci, není vytvořen tento účet a převede na něj také nějaké finanční prostředky, například z privatizace? Proč tam je pouze, že připraví vytvoření toho účtu?

Host (František Pelc): Samozřejmě, že tam prostředky půjdou, otázka, v jaké výši budou, bude to odrážet prostě vývoj privatizace, nicméně důchodová reforma je velmi vážný problém, který dlouhodobě podceňovaly veškeré koalice a vlády, které tady byly po revoluci a je potřeba říci, že je zjevně potřebné, aby se na tom modelu, na té technice fungování důchodového systému prostě dohodly strany i opoziční, koaliční, v opačném případě prostě nebude důchodová reforma žádná a jaksi kdo bude postižen, bude český občan. My dobře víme, že často to jsou kroky méně populární, ale pakliže k nim nebude přistoupeno po dohodě, například zejména s ODS, protože připusťme, že ve výhledu 10 let se tady budou střídat více levé, více pravicové vlády, tak prostě potom je nezbytné sdělit, jak ten problém řešit, protože ten důchodový systém je nesmírně náročný na mandatorní výdaje a nepřináší nějakou perspektivu ten současný důchodový systém.

Host (Vlastimil Tlustý): Já nemohu uvěřit vlastním uším. Pane kolego, já myslím, že i vy jste pravděpodobně zvedl ruku před několika měsíci pro to, aby byl zamítnut můj návrh zákona, kdy jsem já a spolu s kolegy z ODS připravil právě zřízení fondů, do které by se shromažďovaly příjmy z privatizace, aby mohla být provedena důchodová reforma. Tehdy bez jakékoliv diskuse, bez jakékoliv racionální argumentace, skoro se odvážím tvrdit, jenom proto, že jsem to navrhl já a poslanci opozice, tak ten návrh byl zamítnut. Teď je slavně uváděn do programového prohlášení vlády a ODS je vyzývána, aby se na tom podílela. Tak já odpovím ano, zřízení takového fondu podpoříme, přestože vy jste nám ho zamítli. My totiž tak jednoduchou argumentaci, že je to špatné jenom proto, že to navrhujete vy, používat nebudeme, my si myslíme, že opravdu polštář pro zavedení důchodové reformy být musí, takže tohle to je jedna z mála věcí, se kterou souhlasíme a tu podpoříme.

Host (František Pelc): No a my vám, pane předsedo, děkujeme, nicméně tento polštář měl být vytvořen už dávno, v dobách, kdy se privatizovalo daleko masivněji.

Host (Vlastimil Tlustý): Tak proč jste ho před několika měsíci zamítli?

Hana Hikelová: Říkají mí dnešní hosté, předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý a místopředseda Unie svobody František Pelc. Pánové, já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Vlastimil Tlustý): Na slyšenou.

Host (František Pelc): Na slyšenou.

Sobotní fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: Jan Pokorný se ve svém fejetonu ohlíží za dvěma událostmi tohoto týdne. Ivanem Hlinkou a výročím vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Jan Pokorný: "Ivan Hlinka byl z té generace hokejistů, která za náš normalizovaný národ bojovala proti tehdejšímu Sovětskému svazu aspoň s hokejkou v ruce. Nadlouho poslední pokus o zvednutí hlavy v srpnu 1969 byl zlomen a v sedmdesátých a osmdesátých letech se odbojné já mnohých z nás opatrně projevovalo jenom, když českoslovenští hokejisté nastupovali proti sovětským, jak se říkávalo v televizi a rozhlase nebo proti Rusákům, jak se říkávalo více, či méně hlasitě doma.

V těch letech začali Hlinka a spol. nad svým soupeřem ze země našich tehdejších okupantů občas i vítězit. Radost to bývala veliká. Z dětství si vybavuji vzpomínku, kterak naše babička, velká znalkyně hokeje, jednou, když obránce Oldřich Machač bodyčekem poslal na led sovětského útočníka, nazvala skoleného hráče ruským fašistou. I když nevěděla, jaký měl ten muž vlastně názor na vstup spřátelených armád do Československa, ale tak to prostě bylo. Sovětští hokejisté symbolizovali okupaci, českoslovenští vnášeli do obýváků okamžiky odbojného ducha. A zvlášť, když došlo na pěstní souboje. Sportovní reportéři sice nepřesvědčivě poznamenávali, že takové okamžiky opravdu nevidíme na ledě rádi, ale my diváci jsme se tetelili blahem.

Ta naše babička si v takových chvílích už vůbec nedávala pozor na pusu, takže u nás létala před televizí jednak slova, za která se za minulého režimu zavíralo, a jednak výrazy, jež nám, dětem přísně zakazovala používat. Hodnocení zápasu pak končívalo diskrétním rozborem politické situace a ráno příkazem ne, abys to říkal ve škole. No a tak jsme mlčeli. Takže co říct závěrem. Snad aspoň Ivane Hlinko, díky.

Neonacisté v Německu

Hana Hikelová: V bavorském městě Wunsiedel se dnes sjeli neonacisté, aby pochodovali k hrobu bývalého nacistického funkcionáře Rudolfa Hesse. Ještě ve středu o zákazu tohoto pochodu jednal Odvolací soud v Mnichově, který nakonec rozhodl o tom, že je legální. U telefonu je teď Robert Schuster z Ústavu mezinárodních vztahů, hezký den.

Host (Robert Schuster): Dobrý den.

Hana Hikelová: Německá veřejnost se nad rozhodnutím soudu pozastavuje, protože, a to nejen podle ní, jde o prokazatelnou podporu nacismu. Proč německé soudy podle vás pochod nezakázaly?

Host (Robert Schuster): Ten problém je trošku staršího data. Ty pochody byly zakázány až do roku 2001, tuším, že 10 let se tam ve Wunsiedelu nesmělo pochodovat a od té doby v podstatě se konaly každý rok. Jde více méně o to, že se ukázalo, že ty neonacisté dokázali za těch posledních několik let splnit řekněme v uvozovkách všechny požadavky nebo všechny podmínky, které jim úřady uložily, to znamená, aby během těch pochodů nedošlo k nějaké otevřené propagaci neonacistických myšlenek, popřípadě vůbec ke kolorifikaci nějakých nacistických pohlavárů, počínaje Adolfem Hitlerem přes Rudolfa Hesse a další, a v podstatě úřady potom mají vlastně v takovéto situaci velmi těžkou pozici. Takže úředně to sice zakázaly, snažily se to zakázat, nicméně protistrana se odvolala k soudu a ten soud vlastně, když zvážil všechna pro a proti, tak potom jim dal zelenou. Souvisí to samozřejmě také s tím, že v Německu je právo na shromažďování, ale potom je vlastně právo na spolčování velmi vlastně, stojí pod silnou ochranou německé ústavy, ta je v tomhle tom ohledu velmi, řekněme, liberální, velmi velkorysá, což je paradoxně jeden vlastně dá se říct, jedna z konsekvencí nacistické éry a hlavně třeba říct, že to pojetí právě těch lidských práv, těch základních lidských práv v Německu, v německé ústavnosti, ústavním pořádku, je vlastně podobně silný, jako třeba v anglosaském světě. Tenhleten princip je v podstatě i součástí toho německého právního řádu a je více méně jedním z důvodů, proč je to tak těžké podobná shromáždění zakázat.

Hana Hikelová: Bavorský ministr vnitra ale řekl, že je třeba právě změnit zákonodárství, zejména co se týká práva na shromažďování. Jak rychle se podle vás dá očekávat taková změna v německých zákonech, která by byla asi velmi zásadní?

Host (Robert Schuster): To máte pravdu. Byla by to skutečně velmi zásadní změna, protože až dosud de facto si Němci vždycky vystačili právě s tou dosavadní úpravou. Je třeba říct, že už v minulých letech se několikrát buď jednotliví poslanci nebo hlavně třeba zemské vlády snažili prosadit teda na celostátní úrovni podobné, řekněme, regulace toho práva na shromažďování, ale velmi často třeba potom v tom konečném důsledku ztroskotali. Ztroskotali třeba často i na třeba politicích současné vládní koalice, kdy třeba strana Zelených v podstatě vyrůstala svého času na přelomu 70., 80. let právě jako strana, která dokázala mobilizovat lidi, dokázala je přivádět do ulic, aby demonstrovali buď proti jaderné energetice nebo proti prostě zbrojení a podobně, takže v podstatě tam je určitá protestní kultura je součástí nejenom řekněme identity určitých politických stran v Německu, ale vůbec i německé společnosti, jako takové. A jakékoliv omezení, které je samozřejmě namířeno hlavně proti těmto neonacistům nebo vůbec proti jakýmkoliv radikálním extrémním silám, může v konečném důsledku omezit právě i tuhletu protestní kulturu a ta práva ostatních občanů, kteří vlastně s neonacisty nebo třeba s levicovými extrémisty nemají vůbec nic společného.

Hana Hikelová: Zůstaňme ještě u německých soudů. Neonacisté u nich v poslední době uspěli několikrát, například krajně pravicová NPD zatím úspěšně čelí žalobám a stále není zakázána. Její preference se ale pohybují kolem 5 procent a není také vyloučeno, že by se mohla stát parlamentní stranou Saského zemského sněmu.

Host (Robert Schuster): To bude hodně záležet na volební účasti, která právě těm nacionálním demokratům nahrává, protože bude-li nízká, tak pochopitelně se i ta jejich řekněme šance dostat se do Parlamentu zvýší, protože jejich voliči, jejich příznivci jsou relativně disciplinovaní a hlavně v tom východním Německu nesmíme zapomenout, že tam ten protestní potenciál je nesrovnatelně vyšší, než třeba řekněme na území té staré spolkové republiky, to znamená na území západního Německa. V důsledku těch různých problémů, které tam už 15 let existují, ty důsledky německého sjednocení, které stále ještě nejsou překonány a spousta lidí vlastně je bez nějakých takových vlastně reálných perspektiv, že se jejich situace zlepší a potom jsou samozřejmě podstatně náchylnější k tomu, aby dali hlas podobným stranám, jako ta NPD, protože ta NPD samozřejmě ví, že kdyby řekněme šla do těch voleb nebo do té volební kampaně pouze s takovou to klasickou řekněme neonacistickou nebo chcete-li i velkoněmeckou rétorikou, tak by samozřejmě nikdy neuspěla. Ale, pokud se jí to podaří ty současné problémy Německa a německých občanů v podstatě interpretovat, jako že se jedná vlastně o důsledky špatné politiky vlády, vůbec celého politického estebilišmentu, který je třeba nahradit, nahradit estebilišmentem jiným, novým, německým, pronárodním, tak potom už to může vlastně celou řadu těchto právě zklamaných voličů oslovit a musí to v podstatě strany, jako NPD vynést do Parlamentu, do regionálních Parlamentů.

Hana Hikelová: Například Pražská židovská obec tvrdí, že aktivity německých neonacistů narůstají a připomíná i festival nacionalistické strany NPD právě ze začátku letošního srpna. Jak silné je ve skutečnosti to neonacistické hnutí, skutečně sílí v poslední době?

Host (Robert Schuster): Víte co, já si myslím, že když to vezmeme teďko s odstupem těch nebo se zpětným pohledem na těch posledních 15 let, jak se to vlastně od toho německého sjednocení vyvíjelo, kdy právě začátkem 90. let mnozí tvrdili, mnozí experti i právě na problematiku pravicového extremismu tvrdili, že v důsledku těch problémů ve východním Německu bude právě východní Německo takovou vlastně novou baštou těch neonacistů, tak se ukázalo, že ten počet těch příznivců, těch aktivních příznivců a účastníků těchto shromáždění a vůbec těchto hnutí se zas až tak příliš nezvýšil. Že ten počet zas nějak dramaticky, řekl bych, se nemění nebo že nějak dramaticky nenarůstá.

Hana Hikelová: Říká Robert Schuster z Ústavu mezinárodních vztahů. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Robert Schuster): Já vám děkuji, na slyšenou.

Postřehy z aténské olympiády

Hana Hikelová: Jednou z hlavních událostí jsou v posledních osmi dnech 28. Letní olympijské hry v řeckých Aténách. Kvůli obavám z útoků teroristů byla přijata přísná opatření, kterým se musí dnes a denně podrobovat miliony lidí v řecké metropoli. Více nám o tom řekne naše zvláštní zpravodajka v Aténách Ivana Bernátová.

Ivana Bernáthová : 28. Letní olympiáda v řeckých Aténách vstoupí do historie her jako dosud nejdražší, a to právě kvůli rostoucím nákladům na ochranu sportovců a diváků. Řecká vláda vyčlenila na bezpečnostní opatření celkem 825 milionů dolarů, to je třikrát víc než australská vláda na olympiádě v Sydney. V Aténách a dalších olympijských městech je na 70 tisíc policistů a vojáků a tak je potkáte prakticky na každém kroku. V Chalkidě na ostrově Evja je kromě stovky českých chemiků dalších 100 příslušníků 312. mnohonárodního praporu NATO z Belgie, Itálie, Polska a Maďarska.

Host (Evangelos Veronikiatis): Jsem velmi spokojen s připraveností jednotky, která monitoruje případné použití biologických nebo chemických zbraní. Chemici jsou schopni zasáhnout z vojenské základny na Chalkidě na kterémkoli místě v Řecku. V době olympiády drží třicetiminutovou pohotovost, to znamená, že musí být připraveni vyjet na místo zásahu do půl hodiny.

Ivana Bernáthová: Říká Evangelos Veronikiatis z Řeckého ministerstva obrany. V pohotovosti je také 35 lodí Řeckého válečného námořnictva, pobřežní policie a letectvo. Celé Řecko je chráněno protiraketovým deštníkem Patriot. Atény využívají i novinku, vzducholoď Zepellin, která je doslova napěchovaná špičkovými elektronickými systémy, monitoruje metropoli z výšky. Vyhodnocují se v ní mimo jiné i údaje ze 1.400 kamer a senzorů, rozmístěných na sportovištích v olympijské vesnici, letišti a z přístavu Pyreus. Kamery mají tak vynikající rozlišovací schopnost, že jsou schopny identifikovat poznávací značky aut a tváře hledaných osob. A jsou tu ještě další bezpečnostní opatření. Před vstupem do každého olympijského areálu musí všechna zavazadla a osoby projít rentgenem a kontrolou pomocí detektorů. A jak hodnotí bezpečnostní opatření ti, kteří je mají nejvíce na mušce? Tedy novináře v Mezinárodním vysílacím centru ABC v Marusii?

Host (Stano Dutka): No, zažil jsem Sol Lake City, tam to byla o více důkladnější prohlídka.

Ivana Bernátová: Poznamenává reportér Slovenského rozhlasu Stano Dutka.

Host (Stano Dutka): Tady je to trošku folklór se mi zdá. Některý den člověk může projít, některý ne, ale řekl bych tak, že se mi moc nelíbí zkoušet tyto bezpečnostní síly, protože oni přitvrdí a trpíme my všichni, vlastně kteří přicházíme na pracoviště. Bohužel asi v dnešní době jinak řešit tento problém není možné.

Ivana Bernátová: James z australské stanice Seven mi k přijatým bezpečnostním opatřením řekl.

Projev novináře Jamese: Myslím si, že jsou v podstatě dobrá, Řekové se zdají být dobře organizovaní. Je jasné, že opatření musí být rozsáhlá a policisté mi nepřipadají, že by se s něčím mazlili, ale není divu. Vzpomeňme na mnichovskou tragédii a na problémy, co máme s teroristy. Ovšem musím poznamenat, že na události takového kalibru, jako je olympiáda, nemůžete mít nikdy pocit úplného bezpečí.

Hana Hikelová: U telefonu je teď jedna z turistek, která je v těchto dnech v Aténách, Ivana Dudková. Hezký den.

Host (Ivana Dudková): Dobrý den.

Hana Hikelová: Jak přísná jsou bezpečnostní opatření a kontroly v Aténách právě z pohledu turistů?

Host (Ivana Dudková): Tak, na každých stadionech jsou prováděny kontroly zavazadel, do areálu se nesmí nosit žádné jídlo, ani pití, ani velké fotografické přístroje právě z důvodů bezpečnostních opatření. Všichni turisté musí projít bezpečnostními rámy, no a samozřejmě i individuální kontrolou. Těch zaměstnanců a policistů je tady velké množství, včetně armády.

Hana Hikelová: Kolik času to zabere, než se turista dostane na stadion?

Host (Ivana Dudková): Záleží na jednotlivých sportovištích, neboť a na zájmu právě jednotlivých turistů, například na ty hlavní utkání to zabírá tak půl hodinky, maximálně.

Hana Hikelová: Nad Aténami kvůli bezpečnosti přelétají vrtulníky, létá vzducholoď a podobně, Atéňané tím příliš nadšení nejsou. Co turisté?

Host (Ivana Dudková): Turistům se domnívám, že to příliš netýká, neboť ty vrtulníky i ty helikoptéry i ty vzducholodi krouží v dostatečné výšce, takže to neruší jednotlivá utkání, a tím pádem nás to nikterak nezasahuje.

Hana Hikelová: A co ty známé odposlechy, o kterých se mluvilo hodně v souvislosti s olympijskými hrami?

Host (Ivana Dudková): Ty tady v Aténách údajně probíhají, ovšem opět ti, kteří nemají žádné zlé úmysly, tak tím zbytečně netrpí. Atéňané se domnívají, že jim tyto odposlechy tady zůstanou i po olympiádě, proto se bouří.

Hana Hikelová: Komplikace působí prý také dopravní omezení, která jsou chaotická, jak to vnímáte vy, jako běžný turista nebo běžná turistka?

Host (Ivana Dudková): Jako běžná turistka to nevnímám nijak, neboť co se týče městské hromadné dopravy, tak ta je velice dobře organizována, mile mě to překvapilo, metra i autobusy jezdí v pravidelných dvou až třech minutových intervalech. Ovšem, co vím od řeckých tady obyvatel, tak ti tvrdí, že ta automobilová doprava je velmi chaotická.

Hana Hikelová: Jsou v Aténách vůbec nějací turisté, kteří by tam nebyli právě kvůli olympiádě?

Host (Ivana Dudková): No, většina turistů je právě zaměřena jen na sportoviště, ovšem setkala jsem se i s turisty, kteří se přijeli pouze vykoupat a podívat na tu jednotlivou atmosféru.

Hana Hikelová: Jak se olympijské hry projevily v Aténách na cenách?

Host (Ivana Dudková): Tak veškeré olympijské suvenýry jsou poměrně velmi drahé a ty ceny jsou jednotné v celých Aténách, dokonce prý v celém Řecku a na ostatních cenách se tvrdí, že vzrostly, a to značně oproti ostatnímu, ovšem na těch sportovištích zase nás to mile překvapilo, neboť nápoje a jídlo přímo v areálech jsou přijatelně cenově zaměřené.

Hana Hikelová: Říká jedna z turistek, Ivana Dudková. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Ivana Dudková): Na slyšenou.

Hana Hikelová: Takové byly alespoň některé události, které nás zaujaly v tomto týdnu. K jakým tahům dojde na naší i mezinárodní nejen politické scéně a jak se vytáhnou jejich aktéři, o tom zase za týden po 17.hodině. Za malou chvíli vám Radiožurnál nabídne hlavní zpravodajskou relaci Ozvěny dne a v ní například podrobnosti k dnešní připomínce 36. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Příjemný předposlední prázdninový víkend vám přeje Hana Hikelová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.