Vitka: Továrna na vlněné příze textilních magnátů známých ze Schindlerova seznamu

Továrnu z Brněnce nedaleko Svitav, ve které se kdysi vyráběly nábytkové textilie, potahové čalounické látky a hlavně pletací příze, znala svého času každá hospodyňka, která si uměla poradit s háčkem či jehlicemi. Její osud byl dramatický, stejně jako osud rodiny, která ji založila.

Účinkuje: Jan Kovařík
Připravil: Jitka Škápíková
Dramaturgie: Magdalena Šorelová
Zvukový mistr: Jonáš Rosůlek
Zvukový design: Jiří Litoš
Premiéra: 23. 2. 2021

Historie jedné z nejbohatších rodin Rakouska-Uherska, textilních magnátů Löw-Beerů, se začala psát v boskovickém židovském ghettu.

Moses Löw-Beer byl původně nájemcem palírny. Pálení alkoholu bylo jednou z mála živností, kterou mohli židé v té době vykonávat, a tak získal potřebný kapitál nutný pro další podnikání.

V městečku Svitávka kousek od Boskovic si koupil mlýn a založil v něm továrnu na zpracování bavlny a výrobu látek. Později přikoupil mlýn s valchou a výrobu rozšířil o zpracování příze ve vlněné zboží.

Jeho synové Max, Josef a Salomon pak k podniku přidali přádelny, barvírny a tiskárny v Brněnci a dalších okolních obcích. Rozrostli se do Brna a časem expandovali i do Rakouska a Německa. Právě díky rodině Löw-Beerových se z malé Svitávky stalo průmyslové centrum. Sto let dávali lidem práci.

Od klobouků k zakázkám pro armádu

Další potomek rozvětveného rodu, Izák, se usadil v Brněnci kousek od Svitav. Bylo to výhodně umístěné městečko na trati původní Severní státní dráhy z Brna do České Třebové. Dne 19. dubna 1854 koupil za třicet tisíc zlatých místní papírnu s přilehlými pozemky a přestavěl ji na přádelnu mykané příze. Tak se zrodila brněnecká textilka. Zaměřil se na výrobu klobouků, poté na šatovky, pletací přízi a potahové tkaniny.

Nejprve se dařilo, ale v roce 1912 se továrna dostala do velkých finančních potíží a byla jen krůček od krachu. Naštěstí ale pomohl vlivný příbuzný – a že jich Löw-Beerovi měli! Protože měl přístup k vídeňskému císařskému dvoru, podařilo se mu pro brněneckou továrnu sjednat výhodné vojenské zakázky. Byl pravý čas, první světová válka byla na spadnutí, a tak se výroba znovu rozeběhla.

Dobrý zaměstnavatel

Zajímavé byly i sociální podmínky zaměstnanců. V továrně byl už na počátku století ustaven dělnický spolek, později odborová organizace. Členský příspěvek činil pět korun měsíčně a její zásluhou zde byla zřízena závodní jídelna, podniková prodejna potravin, kde se prodával chléb, cukr, káva, rýže, sádlo, luštěniny… zkrátka základní potraviny.

Byl zde zřízen prodej i výčep vína a piva, a dokonce i uhlí. Zaměstnanec si mohl půjčit i přiměřenou finanční částku na šestiprocentní úrok. Každý pracovník měl nárok na několik metrů látky za výrobní cenu. Při továrně fungovalo fotbalové mužstvo i sokolský spolek.

V roce 1929 bylo sídlo firmy přeneseno do Brna, dva roky nato byl zřízen odštěpný závod v Berlíně, pak i v německé Chotěbuzi. Sesterské firmy fungovaly v Curychu, Paříži a Amsterodamu. Další menší závody firma vlastnila ve Francii a v Německu. Všechno utěšeně fungovalo až do roku 1938.

Jak firma přečkala druhou světovou válku a revoluční roky 1948 a 1989? Co má společného Vitka s oscarovým filmem Schindlerův seznam? Jaké má vyhlídky Vitka dnes?

autoři: Jitka Škápíková , Magdalena Šorelová
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.