Větrný mlýn u Bravinné už mouku nemele, dýchá ale starými časy

25. březen 2014
Česko – země neznámá

V roce 1890 bylo v oblasti poblíž Bílovce na Ostravsku třiapadesát větrných mlýnů. Dnes můžete vidět už jen ten poslední, který stojí mezi obcemi Horní a Dolní Nový Dvůr. Mlýn je nefunkční, ale po předchozí telefonické domluvě se do něj dá spolu s průvodcem vstoupit a prohlédnout si jeho původní vybavení.

Sloupový dřevěný mlýn z roku 1830 má zachovalé vnitřní zařízení. Říká se, že první větrné mlýny vymysleli Peršané v orientu, a to už několik tisíc let před naším letopočtem, protože tam měli nedostatek vody, zato ale silné větry.

K nám se větrné mlýny dostaly až ve třináctém století, kdy se objevily první zprávy o podobných stavbách v Čechách. Podle bíloveckého kronikáře Zdeňka Kuchty byl mlýnský kámen, kterým se mlelo zrní na mouku původně, časem vystřídán kamenem univerzálním, tedy betonovým.

Větrný mlýn u Horního Nového Dvoru

Větrné mlýny dříve neměly ve své konstrukci žádné hřebíky, vše se spojovalo dřevěnými čepy. Opravovali je takzvaní sekerníci, tedy odborníci na práci se dřevem a na dřevěné stavby technického charakteru a dřevěná strojní zařízení.

Čeští sekerníci bývali vyhlášení. Dokázali vypočítat výkony a sestavit převody. Uměli vyrábět vodní i ozubená kola, řemenice a celá strojní zařízení menších mlýnů. A svedli postavit i celý dřevěný mlýn, třeba takový, jaký stojí kousek od Bravinné.

autor: Artur Kubica
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.