V úctě a takříkajíc na hlavu. Tak pěstuje révu vinař na Trutnovsku

11. září 2019

Dobrý hospodář by měl mít vztah ke své půdě. „Prostě to nemůže fungovat, když jenom sedí v traktoru a stříká chemické preparáty,“ domnívá se vinař Stanislav Rudolfský.

Vinná sezona vrcholí, na Moravě už pijí burčák a mnohá města připravují oslavy vinobraní. A protože za každou lahví dobrého vína je hodně práce, většina českých i moravských pěstitelů běžně používá současné technologie. Přesto ještě u nás existují vinaři, kteří se zřekli chemie i techniky, a pěstují révu po staru, ve starobylém pěstebním tvaru takzvaně na hlavu, jako za časů krále Karla.

Vinohrad je živý organismus

Ve vinohradu nedaleko barokního zámku Kuks jsou u každého keře umístěny dubové kůly, k nimž se vyvazují mladé výhonky vinné révy. „Je potřeba říct, že tento starý pěstební tvar na hlavu už prakticky nikdo v republice nedělá, protože je neuvěřitelně pracný,“ říká Stanislav Rudolfský. Vinař se k tomu keři musí za rok minimálně třikrát ohnout, kleknout, poklonit. Můžeme to nazvat jakkoliv, dodává.

Dle jeho slov je v tomto případě specifická i samotná sklizeň. „V tomto pěstebním tvaru jsou hrozny daleko hustší, jsou minerálnější, a poznáte i na vínu, že je potom takové mohutnější,“ vysvětluje vinař, podle kterého si hrozny vypěstované tímto tradičním způsobem vezmou ze země daleko víc než v moderním vinohradu.

Vinohrad na Trutnovsku není na první pohled velkoprodukční symetrickou výrobnou nějaké suroviny. „Nepoužíváme vůbec žádné chemické preparáty, ale především používáme výluhy z bylin,“ říká vinař. Byliny ve vinohradu používá nejen jako léčivo, ale také jako zdroj vitality, aby keře získaly potřebnou odolnost a imunitu. „Příroda je moudrá a mocná. Nikdy nevezme celou úrodu,“ dodává Stanislav Rudolfský.

autoři: David Hamr ,
Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.