V Telči na Vysočině začíná Parní léto. Na pár dní se na trať vrátí parní lokomotiva
V sobotu 25. července začíná v Telči na Vysočině Parní léto. Podle speciálního jízdního řádu bude na trase Kostelec – Slavonice jezdit vlak tažený parní lokomotivou. Cestující tak budou mít jedinečnou možnost ucítit, jak to kdysi na nádražích vonělo, zjistit, jaká byla dřina v lokomotivě topit, a jak „pohodlně“ se sedělo na dřevěných lavicích.
Parní léto má v Telči mnohaletou tradici. Za vším stojí Společnost telčské místní dráhy, která dokonce v nádražním depu zřídila muzeum. Tam se člověk dozví o železniční trase Kostelec – Weidhofen a vůbec o vlacích úplně všechno.
Už cestou do patra depa, kde je železniční expozice, najdete na stěnách informační tabule, ze kterých se o železnici dozvíte to nejdůležitější. Třeba, že plácačka, kterou při odjezdu vlaku mává výpravčí, mívala modrou barvu a správně se jí říká výpravka. Ty pravé perly ale najdete v hlavní místnosti muzea.
Mnozí z vás ještě určitě pamatují malé kartónové jízdenky. Paní v pokladně ji vždy strčila do železné mašinky a vyrazila na ni cíl vaší cesty. „To je takzvaný kompostér,“ upřesňuje člen Společnosti telčské místní dráhy Antonín Zažímal a podává mi speciální muzejní jízdenku, kterou si sama mohu orazit. Je to krásný pocit, který tady může zažít každý návštěvník.
Nad kompostérem visí na stěně jedna vedle druhé poznávací značky z lokomotiv. Některé jsou už značně orezlé, na některých jsou jen čísla, na jiných i písmena. „Z toho čísla se dalo mnohé vyčíst. To zavedl inženýr Kryšpín někdy ve dvacátých letech,“ vysvětluje bývalý strojvůdce Antonín Zažímal. „Třeba ta modrá T4662525. To téčko je traktor jako diesel, čtyřka znamená čtyři nápravy, ta první šestka plus tři krát deset je devadesát, nejvyšší rychlost lokomotivy. Další šestka, šest plus deset, šestnáct tun vážila na jednu nápravu,“ vypočítává. Dnešní lokomotivy mají značky už jen číselné.
Na policích jsou k vidění staré karbidové lampy, modré i červené čepice nebo telegraf, jaký známe třeba z filmu Přednosta stanice. Představu o těžké práci topiče si můžete udělat u opotřebované přikládací lopaty. Je úzká, aby se pohodlně vešla do kotle.
Neméně zajímavé jsou písemné doklady o historii místní železnice. Jsou tu seznamy zboží, které tudy vlaky za rok provezly, ale i jakási služební knížka, kterou měl každý železničář. Zajímavé je i porovnání dvou železničářských slibů. Jeden je z roku 1940. Nejen, že musel být kromě češtiny i v němčině, ale jeho obsah nám dnes nahání husí kůži. Jméno Hitler a slovo protektorát se v něm objevuje několikrát. Druhý je z roku 1946. Ten už je o věrnosti československé republice.
Přesný jízdní řád parních vlaků a další doprovodný program najdete zde.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
‚Hizballáh je silnější než Hamás, Izrael byl ale připraven mnohem líp.‘ Přesto hrozí vleklá válka
-
Harrisová, nebo Trump: Jak se staví kandidáti na amerického prezidenta k válce na Ukrajině?
-
V Berouně hoří střecha pekáren. Hasiči vyhlásili třetí stupeň poplachu, pět z nich se zranilo
-
Velká Pardubická má poprvé v historii dva vítěze, dělené první místo slaví Sexy Lord a Godfrey