V Rovensku si připomněli nejdramatičtější dny v historii z druhé světové války

Tehdy tam gestapo dopadlo dva parašutisty ze skupiny Antimony. První skupiny, která do protektorátu seskočila po atentátu na Heydricha s cílem obnovit ztracené spojení domácího odboje s Londýnem. Hrdinství tamního starosty a dobrovolnou smrt parašutistů si v Rovensku připomněli v sobotu 12. ledna.

Nacisté operovali s hrozbou vypálení obce jako v případech Lidic a Ležáků. Vydírali tím zatčené spolupracovníky odboje, aby dopadli celou tříčlennou skupinu Antimony, která do Českého ráje seskočila nedaleko Kopidlna 24. října 1942.

Celý příběh skupiny, kterou tvořili nadporučík František Závěrka, četař Stanislav Srazil a svobodník Lubomír Jasínek, je na dlouhé vyprávění, i když vlastně netrval ani tři měsíce. Skupina to neměla od začátku jednoduché. Byl to první výsadek po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha a po parašutistech zběsile pátrající gestapo zaznamenalo jejich letadlo.

Skupina Antimony byla prozrazena patrně hned po příchodu parašutistů na Novopacko, čtyři dny po výsadku 28. října 1942. Byla to doba velkých represí, zatýkání a atmosféry strachu o holý život. Za přechovávání parašutistů hrozila přímo smrt. Přesto se našlo hodně hrdinů, kteří výsadkářům pomáhali. Na druhou stranu to byla také doba působení různých konfidentů včetně známého jména Karla Čurdy.

Smyčka kolem parašutistů se utahovala, i když měnili úkryty. Při výsleších na gestapu padlo jméno učitele Karla Hlaváčka z Veselé a na něho gestapo nasadilo metodu psychologického nátlaku. Ať vymění tři parašutisty za deset tisíc lidí z Rovenska o okolí. Hlaváček nakonec podlehl, vyjednal smlouvu s gestapem, že se nikomu nic nestane a dovedl je k malému domku na plovárně v Rovensku. Tam se skrývali Závěrka a Jasínek.

Nastaly dramatické chvíle, které si v Rovensku pod Troskami v sobotu připomněli s Rotou Nazdar.  Němci domek brzy ráno 16. ledna obklíčili. Po tehdejším starostovi Kouřilovi chtěli seznam šedesáti lidí, které zastřelí, když se parašutisté nevzdají. Chtěli je totiž stůj co stůj živé.

Starosta, který je dalším hrdinou tohoto příběhu, na seznam napsal ale jen svoje jméno a pak šel s učitelem Hlaváčkem vyjednávat s parašutisty. Ti dohodám s gestapem nechtěli věřit, ale nakonec se vzdali. Oba však měli ampule s cyankáli, které použili. Vyšli z domku a zhroutili se do rukou gestapa. To je nechalo odvézt k lékaři, ale heslo výsadkářů „Živé nás nedostanou“ se naplnilo.

Ve stejný den 16. ledna 1943 byl v Horní Kalné zatčen i třetí parašutista Stanislav Srazil. Němci kupodivu nikoho nezastřelili, ani plavčíka, který parašutisty skrýval. Proč, to je dodnes záhadou. Tři měsíce po zatýkání však zemřel místní starosta Kouřil. Jeho zástava srdce je spojována s psychickým vyčerpáním po akci.