V mládí hltal mayovky, teď je z Petra Otty zlatokop. Zeptali jsme se ho, jestli se žlutý kov dá najít i v našem kraji

V řadě tuzemských potoků a řek se dají dodnes najít malé částečky zlata. Na jejich rýžování se ale už zbohatnout nedá, v současnosti je hledání zlata hlavně zábava. Aspoň tak to říká Petr Otta, člen Českého klubu zlatokopů a bronzový medailista z Mistrovství světa v rýžování zlata v roce 2020, který byl hostem ve studiu Českého rozhlasu Liberec.

Podle něj se u nás dodnes dají najít takzvané zlatinky, jak se miniaturním částečkám zlata říká. A to hlavně na osvědčených místech jako jsou zlatonosné řeky Sázava nebo Otava, kde už rýžovali staří Keltové a drahý kov tam hledali i ve středověku. A jak je na tom Liberecký kraj?

„Třeba Zlatá Olešnice, potok Zlatník, je tam spousta míst. Vůbec Krkonoše, Harrachov, ta oblast, tam se stále dá nacházet a celkem je tam toho zlata dost. Ale beru to ve formě zlatinek a toho výskytu zlata. Bohužel taková ta zlatá horečka, aby propukla, a abychom na tom zbohatli, tak na to to není,“ přiblížil Petr Otta.

V současnosti jde podle něj hlavně o sport spojený s pobytem v přírodě, romantikou i napětím, jestli něco najdete. V rýžování zlata se také pořádají různé šampionáty, na která jezdí i Petr Otta. V rozhovoru se tak mimo jiné dozvíte, jak takové soutěže probíhají, jak a s čím se v současnosti zlato rýžuje, i jak souvisí mytologické zlaté rouno s hledáním žlutého kovu.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová