V Jilemnici stojí až do neděle Legiovlak. Návštěvníkům v něm přiblíží život československých legionářů v Rusku

„V současné době tady máme deset výstavních vagónů, kam se můžou návštěvníci podívat. Potom tu máme ještě nějaké doprovodné vozy, kde máme naše zázemí, takže celkově ta souprava momentálně čítá čtrnáct vozů,“ přiblížil vedoucí posádky Legiovlaku Jiří Müller. Některé z nich představil i našemu reportérovi.

Boj se sibiřskou zimou

„Takovým typickým vozem pro československé legie v Rusku, můžeme říct téměř symbolem, jsou takzvané těplušky. Moc pohodlné to nebylo, ale nepršelo na vás, moc na vás nefoukalo a mohli jste tu mít vyšší teplotu než venku. Jak už ten název těpluška napovídá, měl to být nějaký vagon, kde mělo být teplo. Když si představíte, že v zimních měsících na té Sibiři není problém, aby klesaly teploty k minus 40 stupňům Celsia, tak když tady zevrubně topíte, tak jste tu docílili tak plus 5, plus 10 stupňů nad nulou,“ vysvětlil účel vagónu Jiří Müller.

23 fotografií

Těplušky byly vybaveny kamínky a několika palandami. Na jednotlivá lůžka si vojáci dávali slamníky nebo třeba kožešiny. Do takového vagónu se podle Müllera vešlo 12 až 20 vojáků. Život tam ale nebyl jednoduchý.

„Ze vzpomínek legionářů víme, že ti, co spali dole, si kolikrát stěžovali na to, že jim je strašná zima odspodu. A ti, co byli zase na té horní plošině, těm zase, že je už velké horko. Někdy se stávalo to, že ti vojáci, kteří spali u stěn na kraji, tak těmi přikrývkami doslova přimrzali ke stěnám, takže jejich bratři je museli ráno doslova odtrhávat. Proto také byly určité časy, kdy vojáci na těch palandách rotovali, aby se vystřídali,“ popsal vedoucí posádky Legiovlaku.

Reprezentativní salónní vůz

Protipólem stroze zařízených těplušek byly salónní vozy. Ty sloužily hlavně k reprezentaci, důstojníci v nich často vedli různá jednání. „Nebyly to vozy, které by dostali vyšší důstojníci do užívání vyloženě proto, že by se nějak povyšovali, nebo si mysleli, že jsou něco lepšího než řadoví vojáci. Bylo to hlavně z toho důvodu, že během působení našich legií v Rusku bylo zapotřebí, aby ti důstojníci nějak reprezentovali. Museli vést různá diplomatická jednání třeba s představiteli místních samospráv nebo se zástupci spojeneckých armád. V Rusku kromě našich legií v té občanské válce byly určitou měrou zapojeni třeba příslušníci armády Spojených států, Japonci, Francouzi, Italové, Britové...,“ vysvětlil Jiří Müller.

Štábní vůz

„Tady můžete vidět prostory, kde byly, až to tak řeknu symbolicky, řídící mozky našich legií, kde se plánovaly bojové operace. Tady jsou různé mapy, psací stroje, máme tady ukázky nějakého spojovacího vybavení, třeba polní telefon. U našich legií ale nejčastěji spojení zajišťovali kurýři, spojky pěší nebo na koni, v některých případech i na bicyklu nebo motocyklu, záleží čím jednotka disponovala,“ prozradil průvodce Legiovlakem.

V reportáži ještě uslyšíte, jak vypadaly zdravotnické vozy československých legií, podíváte se i do obrněného vozu, nebo třeba do kovárenského vagónu. Pojízdné muzeum Legiovlak si můžete i s komentovanou prohlídkou v Jilemnici zažít až do neděle 20. dubna. Do Libereckého kraje se vrátí ještě v srpnu, a to do Jablonného v Podještědí (5. – 10. 8.) a Mimoně (12. – 17. 8.).