Tři měsíce strávené na Ještědu mi daly nadhled nad životem, vzpomíná režisér Ondříček

Šeptej, Samotáři, Jedna ruka netleská, Grandhotel, Ve stínu, Dukla 61 a nově taky Zátopek. Co film, to legenda. Třeba jen z pohledu Českých lvů, celkem 14 nominací, z toho 6 proměněných a 2 Ceny české filmové akademie.

David Ondříček na FAMU vystudoval dokument, ale debutoval hraným filmem Šeptej v roce 1996. Zatím poslední film Zátopek proměnil při vyhlašování 29. ročníku Českého lva osm ze 13 nominací. Davidu Ondříčkovi osobně se jeho šestičlenná lví rodina rozrostla o další dva kousky. Za nejlepší celovečerní film a za režii.

Pokud pominu těžké okolnosti stávající doby, jaká nejsilnější emoce ve vás je? Mluvíme spolu dva dny po vyhlášení výsledků Českého lva.

„Teď mám obrovskou radost z Českých lvů a přiznám se, že mám obrovskou radost za spolupracovníky, u kterých jsem viděl, že si to užili. Odvedli obrovskou práci, samozřejmě někteří lva nedostali, i když by si to zasloužili. Ale i ti měli radost z ostatních lvů, byl to krásný večer.“

Film Zátopek režiséra Davida Ondříčka získal celkem 13 nominací na Českého lva

Vzpomínám, že v roce 2016 jste dostal na Sportfilmu v Liberci hlavní cenu za dokument Zátopek. V té době už jste věděl, že se pustíte do něčeho většího?

„Věděl, protože já bych se nepustil do dokumentu, kdyby mi grant dal peníze na celovečerní film. Ale říkal jsem si, že když už jsem všechno přečetl a jsem zahlcený Zátopkem, co by mě ještě posunulo, tak promluvit si s lidmi, kteří Zátopka znali. To jsem udělal a z toho jsem udělal dokumentární film o Emilu Zátopkovi, který byl ale laděný trochu jinak, než ten celovečerní film.“

Pojďme k filmu, který se trošičku dotýká mé vlastní profese. Pojďme k Grandhotelu, kde se dá jednoduše shrnout, že co meteorolog, to podivín. Nechal jste se v tomhle případě unést tou poetičností, kterou v sobě počasí má?

„Určitě, ten film mě hodně ovlivnil, tam se stala taková věc, že jsem bydlel na Ještědu tři měsíce a předtím jsem tam hodně jezdil. A jak takhle je člověk nad mrakama a dívá se na lidi do údolí, jak se probouzí a blikají tam ta světýlka, tak získá určitý nadhled nad životem a mně to změnilo život a hodně jsem měl možnost přemýšlet o životě a potom jsem svůj život trochu změnil. A zároveň jsem si koupil byt ve 13. patře v Holešovicích a každý den tak můžu být trochu nad věcí a strašně se mi to líbí. Ten film neměl třeba takový divácký ohlas, ale pro mě byl hodně důležitý.“

Klára Issová a Marek Taclík ve filmu Davida Ondříčka Grandhotel

Byl nějaký moment, kdy vás jako režiséra absolutně dostalo počasí?

„My filmaři vždycky tvrdíme, že štěstí přeje filmařům, resp. počasí. Hlavně Honza Hřebejk to říká a opravdu se mu to naplňuje. Jak říkal Karel Gott, myšlenky přitahují. Jednou jsem ale asi ty myšlenky špatně nasměroval, protože jsme točili v noci v lese film Jedna ruka netleská a tam tři dny foukal vítr, padaly stromy a vždycky nás z toho lesa vyhnali a stálo to neuvěřitelné úsilí a strašně peněz. Mám ještě teď husí kůži, když si vzpomenu na ty tři noci vichru v lese.“

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová