Tomáš Med: jedna a jedna v architektuře nejsou vždycky dvě

Inženýr architekt Tomáš Med pochází z Pardubic, po absolvování zdejšího gymnázia vystudoval pozemní stavby a architekturu a poté obor Architektura a stavitelství na Katedře architektury Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Tam taky složil doktorát a stále na fakultě působí jako externí učitel.

Už na gymnáziu vám bylo jasné, že se budete věnovat architektuře?
Ano, na gymnáziu už mi to bylo jasné. Směřoval jsem k tomu v podstatě od druhého stupně základní školy, kdy mě obecně přitahovalo stavění. Přivedlo mě k tomu pravděpodobně i to, že prarodiče a rodiče rekonstruovali chalupu. Mě bavilo všechno, co s tím bylo spojené.

Při studiu jste sbíral zkušenosti i v zahraničí. Co nejpodstatnějšího jste si dovezl?
Dovezl jsem si z Holandska takovou tu otevřenost. Společnost je otevřená. Na škole nám učitelé stále zdůrazňovali, ať máme otevřenou mysl, ať přistupujeme k věcem nezatíženi stereotypy. I dnes studentům ve škole říkáme, že je neumíme naučit navrhovat ve smyslu, že jedna a jedna jsou vždycky dvě, neumíme naučit to, že kdykoliv to takto udělají, bude to bezvadné, umíme je naučit přemýšlet o výzvách, které před nimi jsou.

Pardubice jsou městem s velmi bohatou historií. Jistě budete souhlasit, že průmysl hrál v Pardubicích kdysi významnou roli. Které z míst pardubické průmyslové historie podle vás stojí za to?
Živé téma teď aktuálně jsou mlýny od architekta Gočára, které jsou národní kulturní památkou. Je to objekt, který jezdí obdivovat lidé z celé země. Dokonce jsem zažil krásnou situaci, když se mlýny v rámci aktivity Mlýny městu poprvé otevřely veřejnosti a byla prohlídka, Pernštýnské náměstí bylo plné lidí, kteří chtěli jít. Přitom podobné prohlídky sdružení Offcity pořádá v našem městě pravidelně a chodí na ně určitá skupina lidí, jenže tady šlo o Automatické mlýny. My jsme se tam nevešli a tu prohlídku nebylo možné uskutečnit v tom rozsahu, jaký o to byl zájem. Je to skutečně průmyslový fenomén číslo jedna. Pak je to spoustu brownfieldů, které jsou opomíjeny, o některá místa jsme již přišli. Já mám velice rád celé Zelené předměstí, kdy to je takový specifický urbanistický fenomén, který se v průmyslových městech objevuje: Jádro města je historické, v našem případě to je Pernštýnské náměstí, a někde za městem je železnice, což tady také byla. Mezi historickým jádrem a tím nádražím začne rozvoj. To je území, kde i u nás díky řece Labe vznikaly továrny, historicky Továrna mlýnských strojů, tedy Prokop, pivovar, lihovar, cukrovar, Paramo. To je naše historické průmyslové předměstí. Trochu výjimkou jsou Kávoviny a strojírny, které stávaly naproti, které nejsou přímo na této ose, ale kolem této osy město vyrostlo. Ostatně i ta část města kolem náměstí Čs. legií je typickou průmyslovou čtvrtí, připomíná třeba pražský Karlín. Ve starých plánech ji můžeme najít jako Nové město.

Architekt Tomáš Med s Alenou Zárybnickou

Dalším aktuálním tématem je přestavba pardubického přednádraží. Jak dlouho se tímto tématem zabýváte?
Tím tématem jsem se zabýval jednou v roce 2010 a poté znovu od roku 2013 a to běží dodnes. Když vstupujete do prostoru před kulturní památku od architekta Karla Řepy, který je pro nás velmi inspirativní osobností a návrh vytváříte v domě, který pan architekt Řepa navrhl, denně chodíte po tom úžasném schodišti a sedíte ve světelně bezvadně navrženém prostoru, ta hlavní myšlenka je to nepokazit.

Vy osobně jste zvítězil v jedné architektonické soutěži, a to na Vzdělávací a návštěvní centrum v Chrudimi. Podle poroty to bylo pro silný a přesvědčivý koncept. Vzpomínáte na ten projekt rád? Nebo na nějaký jiný, který je v Pardubicích,
Projekt, o kterém mluvíte, kde jsme vyhráli skutečně celorepublikovou anonymní architektonickou soutěž, vypsanou městem Chrudim, je projekt, který se doposud nerealizoval. Je vyprojektován do stupně prováděcí dokumentace. Je připraven, aby se realizovat mohl. Je to tedy otázka vyhledání investičních prostředků. Ten projekt mám rád, posunul nás také za hranice našeho města. Projekt, který se v Pardubicích zrealizoval a který mám moc rád, je podobného charakteru. Je to Natura Park na břehu řeky Chrudimky, který je největší dřevostavbou v České republice postavenou v dané technologii a v daném typologickém druhu.

Inspirací právě v tomto projektu vám prý byly pavučiny na okolních vzrostlých stromech lesknoucí se ve slunci. Začíná každá myšlenka takto étericky vysoko?
Bylo by fajn, kdyby ano, ale pokud stojíme před úkolem navrhnout interiér koupelny, tak tam není pro takto široké koncepty prostor. U staveb se snažíme, aby tomu tak bylo. Strávíme spoustu času nejen nad papírem, ale i na místě samém.

Při posledních Záletech seděl na vašem místě kameraman podvodního světa Hugo Habrman a nechal vám tady otázku. „Navrhuje pan architekt také prostředí kolem řeky? Co by se třeba nechalo zlepšit na našich tocích třeba ve městech?
Já mám vodu rád a chodím pravidelně plavat. Téma nábřeží řek ve městech je aktuálně živé a velmi diskutované téma celosvětově. Obzvlášť tady v Pardubicích je to téma velmi široké a téma, na které bychom se měli jako město soustředit, neboť my jsme město na soutoku dvou řek, ale město se v zásadě k řece otáčí zády. My nemáme žádnou náplavku, jako má sousední Hradec Králové. Zase naše nábřeží jsou velmi ozeleněná, což je nějaká kvalita, kterou bychom měli zachovat. Takže téma navrhování okolo řek je velmi živé a velmi široké. Já sám jsem bohužel neměl nikdy příležitost nábřeží navrhnout.

Rodinný dům, Mnětice
autor: ZAR
Spustit audio