Systém uměleckého vzdělávání v naší zemi je mimořádný, myslí si ředitel liberecké ZUŠ Tomáš Kolafa
Sto let si v roce 2025 připomínají Základní umělecké školy v Liberci a sousedním Jablonci nad Nisou. Jak se za tu dobu proměnilo umělecké vzdělávání?
Čtěte také
„V roce 1925, když tu český živel začal řídit státní správu, vznikla také potřeba českého školství. V září roku 1925 tak vznikla i hudební škola. Byla jednooborová a měla 120 žáků,“ připomíná začátky uměleckého vzdělávání ředitel ZUŠ Liberec Tomáš Kolafa.
Za druhé světové války se škola zavřela, po válce vznikl hudební institut, který vychovával i hudební pedagogy. Po roce 1960 se výuka rozšířila o obory taneční, literárně-dramatický a výtvarný. Dnes navštěvuje ZUŠ v Liberci na dva tisíce žáků.
Tomáš Kolafa mimo jiné popisuje zájem o jednotlivé hudební nástroje, kterými jsou kromě „běžných“ také harfa, cembalo nebo západočeské dudy. „Kdo chce hrát na nástroj, jehož pořizovací cena je třeba sto tisíc korun, škola ho může pronajmout za 800 korun na rok, možnost hrát na vysněný nástroj je tady pro všechny,“ vysvětluje.
Jaký je podle Tomáše Kolafy význam uměleckého vzdělávání pro dětskou psychiku? A jaký dopad má školská novela na umělecké školství zřizované městy? Poslechněte si záznam rozhovoru.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
