Symbolika návratu do Evropy převálcovala vše ostatní. Z toho pramení česká deziluze z EU, míní analytička Votavová

„Chtěli jsme být premianti, kteří mají jako první uzavřené ty různé přístupové kapitoly, ale možná se tolik nemluvilo o konkrétních politikách, co to všechno může znamenat,“ pokračuje.

Publicistka si také všímá toho, že u českých elit se často objevuje „sebekolonizační diskurz“, že jsme pozadu a musíme se inspirovat a imitovat Evropu:

„To přispívá k rozdělení české společnosti, přitom unijní představitelé by pravděpodobně řekli, že různé identity jsou v souladu. Že je to jednota v rozmanitosti, což je jedno z hesel Unie. Zatímco nacionalistické strany říkají, že identita může být jenom jedna.“

Čtěte také

EU nám nebrání stát se ekonomickým tygrem. Dotace nejsou její hlavní přínos, upozorňuje ekonom

Otázkou prý také je, kdo vlastně může za to, že se stále cítíme jako Evropa B. Euroskeptici to svádějí na Evropskou unii, Votavová se ale domnívá, že do velké míry si za to můžeme sami.

„Děláme opravdu dost pro povýšení české montovny na mozkovnu? Kolik utrácíme za výzkum, vývoj a vzdělání? I z debaty o sociální politice vidíme, že stále chceme konkurovat hlavně nízkými cenami, když se třeba objeví směrnice o minimální mzdě či vysílání pracovníků,“ naznačuje.

„Teď jsme ještě v období rozpočtových škrtů, které podle mě neumožní, abychom ve spoustě ohledů Evropu doháněli nebo třeba implementovali klimatickou legislativu, bez které nemůžete mít spravedlivou transformaci,“ dodává.

Pravidla Západu

Komentátor David Klimeš s odkazem na esej Milana Kundery Únos Západu aneb tragédie střední Evropy poznamenává, že součástí revolucí ve střední Evropě vždy byla i snaha potvrdit si vlastní státnost. „Je strašně důležité nenechat si vzít vlastenectví či hrdost na Česko jenom tím, že přitakávám Evropské unii, což se nám trošku stalo,“ uvádí.

Čtěte také

David Klimeš: Tři příběhy o našich 20 letech v EU

„Myslím, že pokud má existovat nějaká funkční identita, tak to není nejdřív Evropan a potom Čech, ale naopak. A musí to být i v souladu s tím, že národní stát stále má svou funkci a musí ji mít i v evropském vyjednávání. A podtrhuji, že nastavení Unie dává menším státům relativně větší sílu, než by mělo našich 11 milionů obyvatel oproti 450 milionům,“ upozorňuje.

Podle novinářky Apoleny Rychlíkové si v Česku často nejsme schopni uvědomit, co příslušnost k Západu obnáší z hlediska sociální a klimatické politiky či genderových otázek – v této souvislosti poukazuje na to, že i například Ukrajina již schválila Istanbulskou úmluvu.

„Pro ně je vstup do Evropské unie důležitý a snaží se pro něj dělat maximum. A najednou je vidět, co všechno musí státy, které nestihly vstoupit v určitý moment, dělat pro to, aby se do toho spolku vůbec dostaly. Zatímco jiné, včetně nás, zůstávají pohodlné a vytvářejí si disidentskou pozici nějakých tradičních hodnot,“ upozorňuje.

Politický podcast Chyba systému najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v sobotu 4. května po 11. hodině a v neděli 5. května po 18. hodině.