Střelba, bombardování a strach. Operaci Pouštní bouři zažili i liberečtí chemici

30. srpen 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Českoslovenští vojáci během operace Pouštní bouře

Každodenní zápach ze zapálených ropných věží i padesátistupňové teploty zažívali českoslovenští vojáci ve válce v Perském zálivu. Letos uplynulo 25 let od doby, kdy 169 vojáků tehdejšího Československa – chemiků, zdravotníků a výsadkářů vyměnilo zelenou republiku za žlutou a hnědou Saudskou Arábii. Základ této elitní jednotky tvořili i liberečtí chemici. Zamířili do první zahraniční mise polistopadových dějin s názvem Pouštní bouře.

Vojáci se podíleli na vyhnání jednotek iráckého vůdce Saddáma Husajna z okupovaného Kuvajtu. „Střelba, ale ostrou municí, až padesáti-stupňové teploty, prach a písek všude a také neustálý zápach z hořících ropných věží. To byl Kuvajt, do kterého jsme přiletěli,“ vzpomíná veterán Jan Horák.

„Chvěla se zem, na které jsem ležel…“

„Bylo to strašné. Oddíl, ve kterém jsem byl, byl asi 5 kilometrů vzdálený od kuvajtské hranice a ve čtyři ráno, když začalo bombardování, se chvěla zem, na které jsem ležel,“ popisuje veterán Pouštní bouře Ivan Lančarič hrůzy války, na které vojáky mírové podmínky v Československu připravit nemohly.

Mezi československými vojáky, kteří se zúčastnili před čtvrt stoletím operace Pouštní bouře, byli i liberečtí chemici

„Kdo nemá strach, je ve válce mrtvý“

„Spousta nás tam šla po základní vojenské službě kvůli dobrodružství i zajímavé finanční odměně,“ dodává Tomáš Halama, který během operace jezdil se speciální cisternou na pitnou vodu.

„Hodně lidí říkalo, že strach nemají, ale já říkám, že jsem strach měl a kdo nemá strach, je ve válce mrtvý,“ dodává Lančarič.

V průběhu operace podporoval československý protichemický prapor dvě saúdskoarabské brigády. Liberečtí chemici byli vyznamenaní Bitevním řádem království Saúdské Arábie a Bojovým řádem Kuvajtu.

autor: Eva Malá
Spustit audio