Stav a výšku sněhu na lavinovém území v Labském dole zkoumali pracovníci KRNAP

Posledních 30 let měří i v lavinovém území zvaném Šustlerova zahrádka v Labském dole, kam se s nimi tentokrát vydal i reportér Jakub Vik.

Za chvíli vyrazíme z takzvaného Medvědího kolena nad Špindlerovým Mlýnem. Je tu Petra Šťastná ze Správy Krkonošského národního parku a také tři vojáci ze 73. tankového praporu pod vedením Petra Stacha. Připravujeme si na cestu skialpy a běžky.

„Teď budeme odbočovat z cesty a vstoupíme do lavinového terénu. Takže si navlékneme lavinový vyhledávač. A jsme dohledatelní podle jeho signálu. K tomu místu trefím, protože už tam chodím 19 let. Poprosím, jestli by Jakub vzal lavinovou sondu, ponořil ji do sněhu a řekl mi výšku. Já si údaj zapíšu,“ říká Petra Šťastná.

Lavinová sonda je dlouhá tyč, kterou je možno složit. Jsou na ní rysky.

Už jsme nyní ve vyhrabaném sněhovém profilu a jsou tu patrné různé vrstvy sněhu. „Teď změřím, jak je každá vrstva silná. A potom sleduji, jaká jsou v nich zrna, jaký vliv na ně má teplota. Jestli už se třeba vlivem tání zakulacují.“

Jaké konkrétní typy sněhu tady nyní můžeme vidět? „Firnový sníh, který je hodně vlhký. Působí tam teplota odporu, proto je ten profil už takový zvodnělý. Potom je tady jedna velká vrstva, kde se ještě trochu zachovává onen hranatozrnný sníh. A pak nahoře je patrná vrstva, která je velice prolitá vodou z deště.“

„Tvrdost se měří, jestli do sněhu zasunu celou pěst nebo čtyři prsty, jeden prst, tužku nebo nůž. To už je ta nejtvrdší vrstva. A vlhkost se dělá podle toho, jak sněhová koule drží nebo nedrží pohromadě. Jak se sníh rozpadá v ruce,“ vysvětluje Petra Šťastná ze Správy Krkonošského národního parku.

Naměřené hodnoty pak slouží k výzkumu, například klimatických změn. Velký význam budou mít data hlavně v delším časovém horizontu, za desítky let.