Senioři v Jablonci nad Nisou se léčí tancem. Pomáhá jim fyzicky i psychicky

Na taneční terapii pod vedením Petra Velety, choreografa a tanečníka z Národního divadla v Praze a Divadla v Bratislavě, chodí desítky jabloneckých seniorů.

Myšlenka taneční terapie pro staré, nemocné a handicapované lidi se zrodila v gerontologickém centru v Praze před dlouhými lety. Tehdy se setkal s budoucími kurzisty Petr Veleta poprvé.

„Tam byly dámy, seděly tam, nehýbaly se, když potřebovaly na toaletu nebo se jít najíst, tak jim musel někdo pomáhat a já jsem si tehdy říkal - taneční terapie? No to nepůjde.“

Jak se ale ukázalo, během pár desítek minut tance jde ztracený elán opět probudit. Taneční terapií se proto čeští senioři léčí už 15 let.

„Tančíme, veselíme se, a to je přesně ta terapie, že senioři se najednou smějí, nahlas, jsou šťastní, tančí, zvednou za tu jednu hodinu třeba padesátkrát ruce nahoru, no to už by normálně vůbec neudělali!“

Mezi desítkami dalších nadšenců si taneční terapii oblíbili i Růžena Spejchalová a pan Emil.

„No líbí se mi to moc, jsem ráda, že to tady je, já jsem veselá a mám ráda tanec, jsem sice na vozíčku a byla jsem hodně nemocná, ale člověk se musí nějak snažit a jde to, já jsem to taky dokázala,“ svěřuje se Růžena Spejchalová.

„Já jsem měl jednou paní, která už byla stařičká a nemohla se pohybovat, byla na vozíčku, a přesto volala svým příbuzným, ať jí do domova přivezou takové zlaté střevíčky, že teď chodí do tanečních a chce je tam nosit, a opravdu je tam pak pořád nosila,“ dodává Petr Veleta.

I to je důležitou součástí terapie. Senioři se díky tanečním kurzům vrací zpět do života, babičky mají důvod vzít si korále a náušnice, které na sobě neměly třeba dvacet let, dědečkové mohou vyměnit flanelovou košili za sako a kravatu. A nejdůležitějším doplňkem je během terapie úsměv, o ten jde především.