Režisér Jiří Strach: Vánoční náladu si ponechme po celý rok

Jiří Strach vystudoval režii na FAMU, ovšem už jako kluk si zahrál v Kachyňově filmu Smrt krásných srnců. Jako prince Lotranda ho známe ze Svěrákovy pohádky Lotrando a Zubejda. Jeho druhý film Vrásky z lásky byl návratem herecké dvojice Bohdalová – Brzobohatý. Je držitelem ceny Elsa za režii dramatu Operace Silver A a Brainstorm. Je členem České filmové a televizní akademie.

Vy jste někde řekl, že když potřebujete, tak vám Pán Bůh nasněží i posvítí a že míváte počasí, jaké jste potřeboval. Že stačí jeden Otčenáš a je to. Nenaučil byste mě to? Mně by se to k mé profesi hodilo.

„Nevím, jestli se to dá úplně naučit, možná je na to potřeba mít nějaké vyšší dary, ale dám vám na sebe telefonní číslo a stačí, když mi před každou předpovědí zavoláte, já to promodlím a řeknu vám, jak to bude zítra.“

Jiří Dvořák (vlevo) a Ivan Trojan v pohádce Anděl Páně 2|foto: Česká televize, Marlene Film Production

Na začátku ledna uvidíme na obrazovkách České televize novou kriminální minisérii Docent, kterou jste režíroval. Autoři jsou osvědčené duo Mareš – Malinda, autoři Případů prvního oddělení, ovšem tentokrát je příběh fiktivní. Je fikce lepší než realita?

„Jak kdy. Když se fikce vymyslí hodně reálně, tak se realitě může podobat. Tady ale vycházíme ze zkušenosti Josefa Mareše, bývalého šéfa pražské mordparty.“

Ivan Trojan a Ondřej Vetchý, to je pro mě symbolické spojení detektivního žánru v Česku.

„Ano, ale i filmařsky je to poměrně pikantní, protože kromě snad jednoho dílu seriálu Okresní přebor se tihle dva spolu nikdy neobjevili před kamerou. Proč? Protože oba jsou hráči hlavních rolí. A když nemůže Ivan, tak to hraje Ondra a obráceně. Ale aby se objevil scénář, který dává příležitost, aby tihle dva hráči obdrželi hlavní role a byli takoví protihráči, tak taková šance se objeví málokdy.“

Jiří Strach při natáčení Záletů|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Četla jsem s vámi nějaký starší rozhovor, ve kterém jste říkal, že žijeme takovou divnou dobu bez hlubokých dramat, že máme co jíst, máme lékařskou péči, policie nějak funguje, stát relativně funguje, že je doba zralá na válku, protože řešíme kraviny. Potom přišel covid, pak i válka. Vážně si myslíme, že společnost potřebuje hluboká dramata, aby neztratila pud sebezáchovy?

„Možná také aby se nějakým způsobem poučila, aby si sáhla na ta kamna, která pálí, aby věděla, že bolest na světě je. Já mám pocit, že od revoluce jsme si skutečně žili velmi rozmazlené životy plné bohatství a materiálního štěstí a stali jsme se trošku méně soucitnými s okolím a světem, který v tom blahobytu žít nemůže. A to nás jako společnost vedlo k takové pýše, sebestřednosti a zbytnění ega. A říkal jsem si, že na tohle se Pán Bůh nevydrží dívat dlouho. Tohle jsem asi měl na mysli, ale nemohl jsem tušit, že tenkrát jsem byl takovým prorokem a netušil jsem, že ta válka v sousedství se nás tak dotkne.“

Na Vánoce je vždycky o Stracha zájem. Je nějaký recept na to, jak přežít konec roku beze strachu?

„Bylo by fajn nevyjít z té příjemné vánoční nálady, kterou zažíváme právě teď, v těchto dnech. Protože vždycky na Vánoce jsou na sebe lidé vlídnější, vřelejší, dávají si dárky. Mám pocit, že tahle nálada nám vydrží maximálně do Tří králů a neumíme si ji přenést dále. Tak možná se pokusit o to, tu radost a Vánoční zklidnění, přenést alespoň do konce ledna.“