Rašeliniště si na Šumavě bere zpět příroda. Můžete je prozkoumat suchou nohou

Obě slatě propojuje značená turistická trasa. Je sice se svými 14 kilometry a značným převýšením určená hlavně pro zdatné chodce, ale výšlap po ní stojí zato. Autem se projet nedá, protože většina cesty vede nitrem národního parku.

Na bavorském rašeliništi Haidfilz kulminovala těžba v 60. letech minulého století a v roce 1983 byla vytěžená plocha prohlášena přírodní rezervací. Soumarské rašeliniště si muselo na ochranu počkat déle. Na sedmdesáti hektarech se těžilo až do roku 2000.

V obou případech se ale našlo dost nadšenců, kteří se rozhodli pomoci přírodě k návratu po zmizení těžebních strojů. Zasypali odvodňovací kanály a po mrtvé pustině se zbytky vysušené rašeliny rozházeli semena a sazenice bahenních rostlin. Ve velmi krátké době si příroda vzala vše zpátky. I když je charakter rašelinišť jiný, než byl před zahájením těžby, obě území vypadají, jako by byla taková odjakživa. Nastěhovala se do nich celá řada vzácných živočichů - od šídla rašelinného po tetřívka obecného.

Křížení odvodňovacího kanálu a bývalého náhonu na rašeliništi Haidfilz|foto: Filip Černý

Po obou slatích vedou okružní naučné stezky, které se dají projít samostatně. Jsou osazené dvojjazyčnými informačními panely, částečně vedou po povalových chodnících a každá měří zhruba dva a půl kilometru. Jsou pohodlně schůdné, nelze je ale doporučit pro výlet s kočárkem. Stezka vedoucí napříč Soumarským rašeliništěm je také přes zimu a jaro kvůli tetřívkovi uzavřená. Stezku u Haidmühle si sice můžete projít celoročně, ale vede jen po okrajových částech rašeliniště. Nitro mokřadu Haidfilz je totiž kvůli tetřívkovi nepřístupné permanentně.