Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: Reforma školství

5. leden 2018
Školní třída (ilustrační foto)

Každá naše nová vláda, ať je levicová, nebo pravicová, nebo středová či předozadní má jako první na pořadu dne, jak sama říká, reformu školství.

Už v roce 1928 učitelé adresovali ministru školství své prohlášení: Pane ministře, přestaňte školství trápit neustálými reformami a držte se Komenského.

Jak vidno, školství je vůči reformám odolné, asi podobně jako katolická církev. Pravda ovšem je, že čelit všem reformám, umět se jim vyhnout, učitele nadměrně vyčerpává a odvádí je to od učení, a to školství neprospívá, takže nebylo by zapotřebí nějaké reformy?

Dočetl jsem se v jednom odborném pojednání, že „škola nemá vypadat jako před sto lety“ a že je nutno současnou výuku modernizovat. S tím lze souhlasit, jako i nesouhlasit, protože na školu před sto lety si nepamatujeme, co když byla lepší? Na přelomu 19. a 20. století se u nás stavěly velmi kvalitní, vznosné školy, a možná se v nich i kvalitně učilo.

Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: Návštěva z Bangladéše

Továrna na oblečení v Bangladéši

Každý hovor z neznámého telefonního čísla přijímám v obavě, jaká zase nepříjemnost to bude.

V onom pojednání stojí, že „současný model škol se zkostnatělou výukou ve třídách je užitečný jen proto, že neexistuje žádná jiná alternativa“. To je výrok hodný reformovaného školství, z nějž vyplývá, že každá jiná alternativa, i ta nejhorší, by byla lepší než škola současná.

Jednu alternativu nám pojednání předkládá: Žáci by se mohli učit samostatně, takže není zapotřebí školních budov, ale prostřednictvím moderních sdělovacích technologií se mohou učit i doma. Nemusí mít ani pevně stanoven začátek a konec vyučování ani rozvrh hodin. Mohou si sami rozhodnout kdy, kde a nezřídka i jak se budou učit. Informační a komunikační technologie jsou oproštěny od času, místa a tradic.

Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: O vodních kanálech

02853481.jpeg

Historie plavby na Labi a Vltavě sahá až do začátku 11. století, kdy se po vodě dopravovaly vosk, sůl a med.

A dále: „Docházka, dochvilnost, dodržování pravidel, přijímání rozhodnutí od vedoucího, uvědomění si vlastního místa ve společenském žebříčku, dostatečné obecné znalosti a schopnost pár základních dovedností,“ představují - podle učeného pojednání - právě zkostnatělou výuku staré školy. Nový způsob individuálního vzdělávání, v němž učitel bude v roli instruktora, má dát žákům flexibilitu, schopnost pohotové reakce a kreativního řešení problémů, schopnost týmové práce, sebeřízení i sofistikované komunikační schopnosti.

Nejsem proti moderním informačním a komunikačním technologiím a metodám. Co žákům ale nejvíce chybí, jsou tzv. sociální kompetence. Mezi ně patří orientace v organizovaném prostředí, schopnost tolerance i pospolitosti. Flexibilitou by měla být také schopnost uznat autoritu či podřídit se kolektivnímu rozhodnutí. Tomu se člověk sám doma nenaučí, k tomu je zapotřebí kolektivu i vzor autority, tedy učitele. Náš svět je organizovaný.

Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: Ága, Rour, Slávek a já

Zedník

Vyučil jsem se zedníkem v Pražské stavební obnově, bydlel v Praze a v témže podniku také několik let pracoval.

Také naše demokratická veřejná správa je založena na schopnosti, ba nutnosti, dospět ke společenské shodě či kompromisu, což se nejlépe učí v žákovských bitkách o přestávkách, mezi zvoněními. Vědění můžeme mít stejné, internetem sdílené, ale povahu člověka a jeho emoce musíme poznávat osobně. Dobrá škola se zakládá na osobní angažovanosti.

V dobách, kdy jsem se cítil zatracen na zednickém učilišti, mně nejvíce pomohl učitel češtiny Bohuslav Hoffman. S ním jsem mohl po škole vést hodinové disputace o všem možném a často jsem ho doprovázel až do obýváku, spoléhaje na toleranci jeho manželky. Učitel by ze školy neměl vymizet. Škola by také měla žákům dávat jistotu společenské stability a posilovat životní optimismus. – Jaké reformy je k tomu zapotřebí?