Ranní úvaha Daniela Soukupa: O užitečnosti humanitních věd

I na nehumanitních fakultách se sice vyučuje řada oborů, které jsou zaměřené spíš teoreticky než prakticky; ale jako příklad nepotřebného oboru se mnohem častěji uvádí, dejme tomu, kulturní antropologie než třeba teoretická biologie nebo algebra.

Ranní úvaha Daniela Soukupa: Vyvolavači tradičních hodnot

Většina podstatných změn se ve společnosti prosadila díky lidem, kteří věřili v lepší budoucnost a zastávali názory, jež se v jejich době jevily jako fantasmagorie.

Těžko říct proč. Jedním z důvodů nejspíš je, že když dostatečné množství lidí něco dostatečně dlouho říká, tak to po nich začnou další a další opakovat do omrzení. Roli asi hraje i to, že s jazykovými projevy, společenskými vztahy a ostatními oblastmi zkoumání humanitních věd má každý z nás bezprostřední zkušenost. Proto může kdokoliv nabýt mylného dojmu, že se těmto věcem dá porozumět tak nějak přirozeně, bez složitého teoretizování a bádání.  

Představa o „neužitečnosti“ těch či oněch oborů pro praxi každopádně většinou vychází z pomýleného pojetí jak užitečnosti, tak praxe. „Praxí“ se totiž většinou míní momentální potřeby výrobních firem, anebo spíš jejich nejhlasitějších mluvčích – a „užitečné“ je údajně takové vzdělání, které má těmto firmám pomoci k co největšímu zisku.

Daniel Soukup: Být vidět, být slyšet, být na místě

Benjamin Franklin, slavný americký státník, podnikatel a vynálezce, ve své autobiografii dává mnoho užitečných rad lidem, kteří se chtějí vlastní pílí vypracovat.

Tento postoj vyjadřuje třeba oblíbená průpovídka prezidenta Zemana „průmysl nás živil, živí a bude živit.“ Přičemž průmyslem má Zeman na mysli především ocelárny, automobilky, jaderné elektrárny a další velké podniky.

Ale například Ján Košturiak, úspěšný slovenský podnikatel a inovátor, to vidí dost odlišně.  Mluví o tom, že „základní princip podnikání je… zlepšování světa a zisk je pouze vedlejší efekt“ a že „první krok inovace je empatie k prostředí, ve kterém žijeme, nebo k zákazníkovi, jehož obsluhujeme“ (Katolický týdeník 49/2017, s. 13).

Inovativní firmy tedy potřebují zaměstnance schopné vystihnout potřeby zákazníků, mluvit jejich řečí, odhadnout budoucí vývoj i rozumět společenským souvislostem a mezikulturním rozdílům. To vše si člověk může osvojit například humanitně zaměřeným studiem.

Ranní úvaha Daniela Soukupa: Jako by se nechumelilo

Když za 2. světové války útočily německé letouny na britská města, na vybombardovaných obchodech se objevovaly cedule s nápisem business as usual – čili „provoz nepřerušen“ nebo „provoz jako obvykle“.

Zdaleka nejdůležitější ale je, že hledět na školství optikou majitele automobilky je velmi krátkozraké. Fungující společnost a stát totiž vznikají ze spokojených lidí – tedy takových, jejichž život má více rozměrů než jen ten úzce ekonomický.

Humanitní obory nám tyto další rozměry zpřístupňují. Často jakýmsi úkrokem: zabloudíme do zdánlivě odtažitého tématu, a díky němu se nám otevře nový pohled na naši žitou skutečnost.

Zabýváme se kupříkladu dávnými mytickými představami o „středu světa“ – a lépe tak pochopíme lidskou potřebu harmonie a řádu. Čteme Shakespearovy historické hry – a pronikneme do mechanismů manipulace a moci. Zkoumáme dějiny nacionalismu v 19. století – a ujasníme si, jak funguje vymezování „my“ versus „oni“.

Dobrý dlouholetý učitel historie, literatury nebo filozofie za sebou zanechá tisíce lidí – našich spoluobčanů – s prohloubenějším myšlením, vytříbenějším vyjadřováním a rozrůzněnějším porozuměním světu.

A mnozí z těch tisíců to vše dále šíří ve svém okolí. Jistě, tyto dopady se počítají obtížněji než tuny vyrobené oceli. Jenomže právě ty nejpodstatnější věci v našich životech se zkrátka do puntíku spočítat nedají.