Přírodní památka Čubernice ukrývá pestrou jarní květenu. Doceníte ji hlavně vkleče

Přírodní památka Čubernice se rozkládá na vrcholu a svazích skalnatého kopce na dohled od Plumlova. Samotné území patří do katastru nedaleké vesnice Ohrozim. Místo je zajímavé i z hlediska historického. Přímo na vrcholu stávalo totiž na počátku středního eneolitu sídliště. Místní jej sice nazývají keltským hradištěm, ale Keltové zde ve skutečnosti nikdy nežili.

V souvislosti s raným osídlením došlo už v dávných dobách k odlesnění tohoto jižního svahu, které způsobilo rozsáhlou půdní erozi a odrytí vertikálně vrstveného skalního podloží. Díky tomu zde zůstala skalnatá slunečná stráň, kde se brzy usadili zástupci teplomilných stepních rostlin.

Prostějovsko a Vyškovská brána mají navíc výhodu, protože se rozkládají na hranicích tří biogeografických subprovincií – hercynské, západokarpatské a severopanonské. Každá z nich je jiná co do výskytu botanických druhů. A tak se zde potkávají druhy, které bychom jinde na jedné louce hledali marně. Mnoho rostlin má také hranici svého výskytu.

O lokality, mezi které patří hlavně maloplošná chráněná území, se stará jak středisko ekologické výchovy Iris z Prostějova, tak i základní organizace Hořepník působící pod hlavičkou Českého svazu ochránců přírody, která se na botaniku přímo zaměřuje.

Na svazích Čubernice můžete spatřit opravdové botanické skvosty jako například koniklec velkokvětý, křivatec rolní, divizny, různé druhy rozrazilů či mateřidoušku. Roste zde ostřice nízká, pomněnka drobnokvětá nebo vikev hrachorovitá.

Chcete-li se vydat na průzkum zdejších luk, stačí trpělivost a kvalitní botanická literatura. Mnohdy je ale lepší pokleknout a zkoumat zdejší květenu zblízka. Patrně objevíte druhy, které z výšky dospělého člověka snadno přehlédnete.

Čubernice patří k nejstarším chráněným lokalitám Prostějovska|foto: Miroslav Kobza

Bohužel ani na Čubernici nejsou vzácné rostliny zcela v bezpečí. Náletové dřeviny, zavlečené druhy a další vlivy způsobily, že velká část kopce už ztratila původní podobu. I proto ochránci přírody v minulých letech přistoupili k rozsáhlým zásahům, které na první pohled vypadaly drasticky.

Po vykácení nepůvodních akátů a jejich nahrazení duby následovala chemická likvidace nepůvodních druhů. „Občas se bez herbicidů neobejdeme ani zde. Je to nutné pro obnovu prostředí. I tak jsou druhy, které jsou odolné i vůči chemii. Například mahonie, která se sem dostala z okolních zahrad, je téměř nezničitelná,“ vysvětluje botanik Jaroslav Podhorný.