Příběhy z kalendáře - Franz Clam Gallas

Jaký byl život muže posledního svého rodu, jak se dočteme na tabulce oznamující místo posledního spočinutí šlechtice, který s noblesou čelil společenským změnám počátku 20 století, změnám přineseným i vznikem tzv. první republiky?

Podle pamětníků byl Franz Clam-Gallas šlechticem hodným toho označení. Vzdělaný a vždy kultivovaný hrabě dokázal prý s jemným humorem a sebeironií udržovat tradici rodu Clam-Gallasů, aniž by přitom musel užívat zbytečně okázalých prostředků.

Narodil se 26.července roku 1854 Klotyldě z Dietrichsteina a generálovi Eduardu Friedrichovi Clam-Gallasovi. Po otci mladý Franz zřejmě nezdědil rázné a vojenské povahové rysy, byl jemný a měl intelektuální záliby, ovládal jazyky, skládal básně, dobře kreslil a byl prý i zdatný v oborech technických.

Po určitý čas sice nastoupil i jako dobrovolník v regimentu dragounů, krátká služba v armádě mu však rozhodně neučarovala. Rodina byla jeho zázemím a útočištěm. Roku 1882 se oženil s Marií hraběnkou Hoyosovou, měl s ní celkem šest dcer, které vychovával navzdory šlechtickému stavu ke skromnosti, poslušně, ale laskavě. Nebránil například jedné z nich, aby se provdala za "neurozeného" lékaře. Ačkoli dalších pět dcer si vybíralo manžely z řad starobylé rakousko-uherské šlechtické vrstvy.

Po roce 1918 podle zákona nesmí užívat titulu. Chová se však a hlavně jedná jako šlechtic dál. Finančně podporuje spolky vojenských vysloužilců, hasičů, turistů sportovců, stará se o vzhled kostelů i far, o Vánocích každoročně obdarovává a oceňuje svoje podřízené, spolupracovníky i další chudší "poddané". Těší se vážnosti i přirozenému respektu. V dobách mocnářství byl však aktivní i politicky - v rakouském sněmu, zasedal i ve výboru království Českého. Zde byl respektovaným odborníkem zejména na lesní hospodářství a věci pozemkové správy. Ostatně i na svých panstvích byl dobrým a uvážlivým hospodářem.

O to víc ho pak osobně zasáhl pád mocnářství a osudové vyvlastnění velké části rodového majetku. Ztrátu rodových držav nesl dle pamětníků starý pán velmi těžce, ne snad tolik kvůli majetkové újmě, pociťoval však zřejmě i zodpovědnost za svěřené statky i lidi. I přes zklamání, které mu vznik nového Československého státu přinesl, však nezahořkl a snažil se dál pomáhat svým bližním. Na venkovském zámku v Černousích poskytoval například domov nezaopatřeným dětem, podporoval regionální badatele, pečoval o archivní cennosti související s Frýdlantskem, které obohacoval z vlastních zdrojů, byl respektovanou neformální autoritou.

Smutek z jeho odchodu byl nejen rodinou ale i frýdlantskými obyvateli s upřímností pociťován velmi silně a bolestně, jako by s hrabětem Franzem von Clam-Gallasem odešla i poklidná epocha předminulého století, kterou zosobňoval.