Pohřeb libereckých obětí okupace i tehdejší roli rozhlasu přibližuje projekt Liberecká svědectví k srpnu 1968

Jeho otec, divadelní a rozhlasový režisér Pavel Michal, se v srpnových dnech roku 1968 stal neformálním šéfem krizové redakce. „To mi bylo devět let a ty vzpomínky jsou takové smíšené, protože na jednu stranu mě hrozně bavilo, že ve městě jsem dostal křídy a mohli jsme čmárat po zdech a po chodnících Dubček a Svoboda… Na druhou stranu jsme se báli o tatínka, protože pracoval v Československém rozhlase, odešel do práce a my jsme nevěděli, jestli se vrátí, nebo nevrátí,“ zavzpomínal Pavel Michal.

„Bylo to na jednu stranu zajímavé, doba se zrychlila, lidi drželi pohromadě, snažili se něco dělat, na druhou stranu byla tíseň, co bude, ty tanky, když se valily, byly obrovské. Byl jsem u babičky, bydlela na Zdenka Nejedlého, to je dneska Horákové, a tam ty tanky jezdily, my jsme na to koukali z okna. Babička plakala, protože zažila válku, věděla, co může přijít, takže pocity smíšené,“ pokračoval náš host.

Pohřeb obětí okupace

„Tatínek pracoval v libereckém studiu rozhlasu, my jsme tam trávili dětství v krásné vile, v krásné zahradě. Vznikala tam úžasná díla. Točily se dětské hry, pohádky, četby, jezdili tam pražští herci, prostě to žilo. A pak přišel srpen, všichni zaměstnanci liberecké redakce odvedli úžasný kus práce. Tatínek komentoval nebo natočil reportáž z toho pohřbu, kde se vyjádřil k celé situaci a tím pádem sláva naší rodiny skončila, protože přišel o práci, my jsme nesměli do školy…,“ popsal dopady na svou rodinu Pavel Michal.

Pohřbu obětí okupantů v libereckém krematoriu, který jeho otec přiblížil posluchačům, se 24. srpna 1968 zúčastnilo tisíce lidí.

„Myslím si, že ten pohřeb byla největší manifestace odporu v republice, že opravdu, jak máme fotografie a máme i film z toho pohřbu, tak tam těch lidí bylo hodně. A je zajímavé, že v té době ještě národ držel pohromadě. Byli tam vojáci, policajti, tenkrát esembáci, byl tam Severáček a všichni mluvili a odsuzovali okupaci. Takže si myslím, že i ten dokument, který se bude v neděli promítat, je velice zajímavý, hovoří tam i herec Jan Tříska. Ten pohřeb byl velký milník, ale jak říkám, byl to asi poslední hřebíček do rakve libereckého studia, protože pak přišly restrikce,“ uvedl Pavel Michal.

Liberecká svědectví

„Chtěli jsme udělat výstavu k tomu pohřbu. Proto je to 24. srpna, protože se konal 24. srpna. A z logiky věci vyplynulo, že musíme zmínit i příčinu, to znamená 21. srpen. Takže výstava má tři části: 21. srpen, 24. srpen - pohřeb, a pak úloha Československého rozhlasu redakce Liberec. Snažíme se zachytit těch pár dní, jak to bylo,“ přiblížil nedělní akci Pavel Michal.

„Akce začíná v 11 hodin, protože pohřeb začínal v Liberci na krematoriu také v 11 hodin. Snažili jsme se přesvědčit hasiče, aby nám zahoukali sirénou, protože 24. srpna 1968 v Liberci houkaly sirény. Bohužel se to nepovedlo, v dnešní době by to mohlo lidi vyděsit, že se blíží válka nebo něco takového, sirény nebudou. Nicméně se promítne film z pohřbu a přijde čestná jednotka krajského vojenského velitelství, a, jako v roce 1968, vystřelí čestnou salvu,“ doplnil.

„Potom bude dál pokračovat program. Jsou tam dva velmi zajímavé filmy. Muž, který stál v cestě, což je o Františku Kriegelovi. A na besedu o filmu přijede Tomáš Töpfer, který ztvárnil hlavní postavu. A druhý film budou Vlny, věnovaný Československému rozhlasu v roce 1968. Potom dokumenty, filmový týdeník z Liberce, který zachycuje prvních šest dní srpnových událostí v Liberci. Takže můžete vidět, jak tank naráží do podloubí, jak věší pan Kyncl vlajku na radnici... Prostě spousta zajímavých záběrů, které jste asi ještě nikde neviděli. Všechno to bude komentovat historička Kateřina Portmann,“ pozval Pavel Michal.

Liberecká svědectví pořádá spolek G-300, Kalendář Liberecka a Paláce Liebieg. Mediálním partnerem akce je Český rozhlas.

Poslechněte si záznam rozhovoru.