Po minulosti Nového zámku u Lanškrouna pátrala až ve Vídni
Na zámeckém vrchu u Rudoltic blízko Lanškrouna stojí dneska už jen věž bývalého honosného zámku. Červená střecha a světlá omítka jsou vidět i z velké dálky. Řeč je o Novém zámku nedaleko Lanškrouna.
O jeho pohnuté historii a snad i nadějné současnosti budou dnešní Zálety. Pozvání přijala kastelánka zámku Krasava Šerkopová.
Kastelánka se před nedávnem ponořila asi do čtyř stovek listů starých textů, které získala v roce 2010 v hlavním archivu rodu Lichtenštejnů ve Vídni, aby zjistila nové informace k požáru zámku v roce 1714. Bylo to přímo detektivní pátrání. I o tom budeme dnes mluvit.
Kdy jste se rozhodla, že na ten Nový zámek půjdete?
Rozhodla jsem se, když se zámek opravoval. Viděla jsem, že se tam sundává lešení, dávají se okna. Protože jsem to i fotila, zajímalo mě to, tak jsem oslovila majitele, kteří hledali někoho, kdo by jim u vstupu trhal vstupenky. Ovšem to je dnes to poslední, co dělám.
Asi plánování a organizace toho, co se na zámku děje a bude dít, je tou vaší nejdůležitější aktivitou?
Myslím si, že nejdůležitější bylo od začátku pátrání po historii. Když jsem tam začínala, tak se vědělo dost o dvou požárech, ale že byl třetí, o tom se skoro nevědělo. Celkově se o historii vědělo málo. Abych měla co říkat návštěvníkům, tak jsem si to musela v těch archivech vypátrat.
V roce 2012 oslavil zámek 300 let od svého založení. My jsme mluvily o tom, že jste se pustila do pátrání v archivech ve Vídni. Nedokážu si představit, že bych pustila do něčeho takového už jen proto, že všechny záznamy musí být psány písmem a řečí, kterou dnes nemluvíme a nerozumíme.
Je to tak. Je s tím velký problém, protože je to psáno většinou buď barokním kurentem, nebo starou latinkou. S tím kurentem je opravdu problém, protože oficiální překlad by stál dvě koruny jedno slovo i víc, naštěstí se podařilo po dvou letech najít člověka, který překládá ty texty doslova zadarmo, protože ho zajímá samotného ten osud. Jenom díky němu víme o tolik víc.
Pojďme teď na úplný začátek zámku. Kdy bylo vlastně rozhodnuto o tom, že se na tom vrchu zámek postaví? A kým?
Bylo o tom rozhodnuto rodem Lichtenštejnů, hlavní slovo měl Jan Adam Lichtenštejn, který byl v té době vládnoucí kníže. A bylo rozhodnuto v roce 1698. Byl vybrán vrch Zaječí blízko Lanškrouna. Rozhodli se, že si postaví větší zámek, protože zámek v Lanškrouně nevyhovoval místem. Také tady to bylo v přírodě, ne přímo ve městě.
Pátrali jste také po okolnostech požárů? Jak vznikly, co bylo jejich příčinou?
Ano, to bylo důležité. Texty z let, kdy byly požáry, jsem si nechala velmi pozorně přeložit, protože jsme pátrali po tom, jak to vlastně bylo. Ten první požár způsobili svou neopatrností klempíři, kteří opravovali okapy a zadělávali díru po bouřce, která strhala taška na střeše. Druhý požár vznikl od blesku. Takže ty příčiny jsou takové přirozené. Od čeho vznikl po 35 letech třetí požár, se opravdu nepodařilo zjistit.
Pohled, který asi nebyl moc pěkný, byl na zámek před jeho poslední rekonstrukcí. Kolik let jste strávili tím, že jste dávali to, co je teď přístupné, do pořádku?
V roce 2005 začínaly opravy, v roce 2006 se dala střecha a dělaly se zemní úpravy a statické úpravy. V roce 2007 se udělalo 171 schodů nového obráceně otočeného schodiště, aby nešlo přes okna. V roce 2008 se udělaly tři podlahy v boční části, nádrže ve sklepení. Už předtím se udělala omítka. Zámek stále bohužel není úplně doopraven. Ta druhá fáze zatím bohužel ještě nenastala. On má krásný kabát a střechu, ale vevnitř už je to poněkud horší. Opravili jsme svépomocí přízemí, kde je krásná kavárnička. V patrech ještě není ani omítka a zázemí.
Nový zámek navštívilo od rekonstrukce asi 25 tisíc návštěvníků. To vás jistě musí těšit.
Určitě mě to těší. Letos v červenci jsme přivítali opravdu 25tisícího návštěvníka. Když si tak zavzpomínám na uplynulé roky, už se jede desátý rok, tak bych nikdy nevěřila, co je na tom zámečku možno zažít.
Ano, v prvním patře je dvojnásobný český a taky světový rekordman, a to unikátní knoflíkový návlek.
Návlek měří 4 416 metrů a je na něm 288 094 knoflíků. Kromě toho knoflíkového návleku je tam celkově přes tunu knoflíků. Máme uznaný letos český rekord 1 100 000 knoflíků na jednom místě.
Jaký je, jestli se to dá říct, knoflík, který podle vás má nejzajímavější historii?
No, tak takových knoflíků je tam určitě víc. Mám tam přes 150 let staré knoflíky, mám tam knoflíky ručně vyráběné z pecek, z muškátového oříšku, nitěné knoflíky, mám tam ve třech vitrínách vystavené různé zajímavé předměty, které se našly mezi knoflíky. Máme největší a nejmenší knoflík evidovaný agenturou Dobrý den. Máme tam spoustu perleťových a skleněných knoflíků. Je tam i spousta výrobků z knoflíků, třeba botičky pro prince a pro princeznu.
Při posledních Záletech seděl na vašem místě vynikající český kardiochirurg profesor Jan Pirk a tady je jeho otázka pro vás: „Když jsem byl mladý lékař, mohli jsme bydlet na nějakém hradě, manželka by byla kastelán, já bych dělal venkovského lékaře. To nakonec nevyšlo. Zeptal bych se: kdyby nebyla kastelánkou na hradě, kde je, kde by chtěla být a proč?
Já jsem si nikdy ani ve snu nemyslela, že bych někdy vůbec byla kastelánkou. Takže na tuto otázku musím odpovědět tak, že s tím pan profesor asi nepočítá. Já bych vlastně nechtěla být kastelánkou na žádném jiném zámku než na Novém zámku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
