Patří staré pružinové kanape na smetiště? Podle smržovského restaurátora nábytku rozhodně ne
Vyplatí se sedací soupravy po babičce, zhotovené klasickými nábytkářskými a čalounickými technikami, renovovat? Podle výrobce a restaurátora klasického nábytku Michala Beneše ze Smržovky stojí za to tyto domácí poklady uchovávat, nejen kvůli estetickým kvalitám, ale také pohodlí, které dokážou poskytnout.
Čtěte také
Na rozdíl od levného spotřebního nábytku, který lze pořídit v každém větším nábytkovém velkoobchodě, byly dřív sedací soupravy a matrace do postelí zhotovovány tak, aby odolávaly několika generacím uživatelů. Restaurování starého pružinového křesla nebo kanape je pochopitelně často nákladnější než pořízení nábytku nového, s molitanovou vycpávkou. Michal Beneš však tvrdí, že investice se vyplatí, hlavně když toužíme po dlouhodobě pohodlném a zdravém ležení a sezení.
Pružinová matrace, ručně vypletená africkou trávou, výborně odvádí vlhkost, uchovává si pružnost i po letech a nepodléhá tak snadno opotřebení. A podle smržovského restaurátora kvalitní pružinové matrace představují dobrou alternativu pro zdravé spaní. „Ta technologie byla vlastně asi 300 let stejná, pružiny se ručně vyvázaly a na ně se dal základ, který se vyráběl z africké trávy. Tak vznikla nad těmi pružinami poměrně silná krusta, která je chránila a bránila jim, aby se protlačily skrz materiál,“ říká.
I proto v dílně Michala Beneše nábytek nejen restaurují, ale také na základě staré technologie vyrábějí nové designové kusy. „Ne vždycky je nový materiál ten lepší, s delší životností. Tohle je také rozhodně ekologičtější, protože ve chvíli, kdy uděláte křeslo úplně po staru, je téměř plně recyklovatelné”, dodává smržovský čalouník, který věří, že klasické tradiční řemeslo má budoucnost.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.