Okupace očima pamětníků z Libereckého kraje. Vzpomínky na srpen 1968

Prvním z pamětníků je profesor Oldřich Jirsák, průkopník nanotechnologií a dlouholetý pedagog liberecké univerzity. V době okupace mu bylo 21 let.

Zpráva o vpádu vojsk zastihla Oldřicha Jirsáka v jeho rodném Hradci Králové, kde tehdy pobýval u rodičů. O okupaci se dozvěděl ráno od souseda a společně s bratrem se vzápětí vydal do ulic. Za městem narazili na kolony polských vojáků přijíždějících od hranic. „Byl to hrozný šok,“ vzpomíná Jirsák.

20 fotografií

Ve druhém dílu Seriálu týdne vzpomíná na první dramatické dny i následné období normalizace paní Věra Davidová z Liberce.

Věra Davidová trávila srpnové dny roku 1968 s rodinou na dovolené v jižních Čechách, u Staňkovského rybníka nedaleko rakouských hranic. O vpádu vojsk se dozvěděli v noci z rádia na baterie. Spojení s Libercem bylo zpočátku obtížné a rodina nevěděla, co se doma děje.

Z období normalizace vzpomíná na pohovory i postihy za vrácení stranických legitimací. „Bylo vidět, jak je to všechno nahrané, násilné a nedobré,“ popisuje.

Helenu a Zdeňka Rydygrovy, dnes žijící v Zákupech na Českolipsku, zastihla invaze vojsk Varšavské smlouvy ještě jako děti na letních táborech. Oba si vybavují strach, nejistotu i zprávy o tom, že začala válka.

Čtěte také

Srpen 1968 v Liberci, České Lípě, Radvanci, Kuksu a Milovicích ve vzpomínkách pamětníků

Helena Rydygrová byla na mezinárodním táboře v podhůří Orlických hor. „Řekli nám, že je válka,“ vzpomíná na první informace od vedoucích. Zdeněk Rydygr byl v té době na jiném táboře. Vzpomíná, že se dokonce uvažovalo o útěku do lesů, pokud by do tábora přijeli sovětští vojáci. Oba se nakonec předčasně vrátili domů, ale události srpna 1968 se do jejich života promítaly i v dalších letech.

Pamětnici ze 4. dílu seriálu, Katerine Kaltsogianni z Jablonce nad Nisou, bylo v srpnu 1968 patnáct let. Okupace Československa zasáhla do života celé rodiny.

Otec Kateriny Kaltsogianni bojoval v řecké občanské válce a za svou činnost byl odsouzen k trestu smrti. Podařilo se mu ale uniknout a v 50. letech se po dramatické cestě dostal do Československa. Když v srpnu 1968 zemi obsadila vojska Varšavské smlouvy, invazi odmítl. „Najednou nevěděl, za co bojoval,“ vysvětluje Katerina.

Důsledky pocítila celá rodina. Katerina Kaltsogianni vzpomíná na výhrůžky, rozbitá okna i problémy s přijetím ke studiu.

Daliboru Dědkovi bylo v době invaze jedenáct let a s rodinou bydlel v domku nedaleko Karlovic na Turnovsku.

Ráno 21. srpna 1968 ho babička vzbudila se slovy, že je válka. Nad domem létala letadla, po silnici projížděly tanky a lidé začali nakupovat zásoby. Rodiče se tehdy rozhodli odvést děti k druhým prarodičům do Karlovic. Cestou ale na silnici narazili na nápis označující jeho dědečka, přesvědčeného komunistu, za kolaboranta. „Toto je asi moje nejsilnější vzpomínka na osmašedesátý,“ říká Dalibor Dědek.