Okresní soud v Semilech zamítl nárok Karla Walderode na restituci rozsáhlých pozemků na Turnovsku. Rozsudek není pravomocný

Čtěte také

Hrubý Rohozec: Popelka mezi zámky, na kterou se kvůli restituční kauze moc peněz nedostane

Semilský Okresní soud 9. prosince zamítl nárok dědičky potomků šlechtického rodu Walderode na restituci rozsáhlých pozemků na Turnovsku. Majetek, který stát zkonfiskoval na základě Benešových dekretů, chce zpět získat vdova po Karlovi des Fours Walderode, Johanna Kammerlanderová. Snaží se o to v komplikovaných soudních sporech už 29 let.

Soudce Michal Polák 9. prosince uvedl, že je vázán předchozím rozhodnutím Nejvyššího soudu, podle něhož není Walderode oprávněnou osobou z hlediska restitučního nároku. Sílu změnit toto rozhodnutí má podle soudce pouze Ústavní soud. Rozhodnutí není pravomocné.

Rodina Walderode o vrácení majetku usiluje od roku 1992, nyní nárok uplatňuje vdova po Karlovi des Fours Walderode Johanna Kammerlanderová, jednání nebyla přítomna. Ve sporu jde o zámek Hrubý Rohozec v Turnově i okolní pozemky. Advokát dědičky Roman Heyduk po jednání novinářům řekl, že podají odvolání.

Walderode přišel o panství v části Semilska, Jablonecka a Liberecka po druhé světové válce jako Němec na základě Benešových dekretů. V roce 1947 mu úřady československé státní občanství vrátily. Zabraný majetek ale nazpět nezískal, protože po komunistickém puči v únoru 1948 emigroval a o občanství znovu přišel.

V roce 1992 ministerstvo vnitra Walderodemu československé občanství opět vrátilo a šlechtic zažádal o vydání bývalého majetku svého rodu. Vzápětí se však objevila svědectví, že během války spolupracoval s nacisty. Justice se i proto v restitučním sporu zabývá tím, zda se za druhé světové války neprovinil proti československému státu.

Za oprávněnou osobu z hlediska restitučního nároku soud v Semilech uznal Walderodeho mezitímním rozsudkem, který vydal v roce 2017. Jeho postup potvrdil jako správný také Krajský soud v Hradci Králové. Nejvyšší soud (NS) ale na jaře 2021 tento mezitímní rozsudek zrušil a vrátil případ k novému projednání se závazným právním názorem.

„(Nejvyšší soud) shledal, že rozhodnutí ministerstva vnitra, kterým bylo rozhodnuto o zachování československého občanství doktora Walderode v roce 1947, nesplňovalo náležitosti, které na ně kladl tehdejší právní stát, tehdejší platné nařízení. A proto pan doktor Walderode nesplnil jednu z podmínek, která je dána zákonem podle paragrafu 2 zákona číslo 243/1992 Sbírky. Nemohl být tedy oprávněnou osobou, a nemohl tedy žádat o vydání konfiskovaného majetku," řekl soudce Polák novinářům po skončení soudního jednání 9. prosince.

Heyduk takové rozhodnutí čekal. „Okresní soud nemohl rozhodnout jinak,“ řekl s odkazem na verdikt Nejvyššího soudu. „Tam je jedno rozhodnutí Ústavního soudu ve prospěch des Fours Walderode a jedno rozhodnutí Nejvyššího soudu ve prospěch des Fours Walderode. Nejvyšší soud to zrušil s tím, že uvedl, že nerespektuje tato předchozí rozhodnutí a že chce rozpoutat takzvanou ústavně právní diskuzi. Tu musí rozpoutat s Ústavním soudem,“ řekl.