Nejvyšší šumavský vodopád padá ze sedmi metrů v Bílé strži na Klatovsku
Vodopád v Bílé strži na Klatovsku je nejvyšším vodopádem na české straně Šumavy. A výlet k němu opravdu stojí za to. Voda padá z výšky sedmi metrů uprostřed přírodní rezervace, kde lidská ruka nezasahuje. Od Černého jezera je to k vodopádu přes kopec necelé čtyři kilometry.
Závěrečných dvě stě metrů musíte sestoupit po klikaté kamenné stezce, místy s náznaky schodů. Přeci jen sestup do šumavské strže obklopené bujnou pralesní vegetací přírodní rezervace a s podívanou na nejvyšší šumavský vodopád nemůže být úplně zadarmo.
Bílá strž se nachází přibližně uprostřed toku Bílého potoka v takzvaném Královském hvozdu v nadmořské výšce 940 metrů na severovýchodních svazích. A jak vlastně vznikla? Hluboko do hor se po tisíce let zařezávala voda do měkčích hornin. Tvrdý svor s křemencem voda neudolala a výsledkem je třináctimetrová kaskáda se sedmimetrovou vodní podívanou.
Vodopád můžete obdivovat z vyhlídkové terasy. Přímo pod něj se bohužel nesmí. Národní přírodní rezervace Bílá strž vznikla už v roce 1972. Člověk tady do přírodního běhu vůbec nezasahuje.
Horský prales i hukot vody
Na obou březích potoka i kolem vodopádu bujně rostou mladé stromky. Kontrastují s mohutnými padlými kmeny stromů, které se tu nechávají jen tak ležet. Zkrátka divočina jak má být.
Nejstarší porosty v těchto místech dosahují stáří až 250 let. Proto se také horský šumavský prales chrání, záměrem je zachovat jeho původní ráz.
Soutěska a vlhké mikroklima od vodních par vodopádu vytváří jedinečné prostředí také pro vzácné rostliny. Například tu roste žebrovice různolistá, mléčivec alpský, vranec jedlový, plavuně a další. Národní přírodní rezervace Bílá strž je přístupná po červeně turistické trase.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
