Nejsilnější energií ve vesmíru je láska, říká mentální kouč Marian Jelínek
Mým hostem je dnes muž, který dlouhou dobu koučoval třeba Jaromíra Jágra. Zabývá se mentálním koučinkem, psychologií, je manažerem, autorem řady knih a zabývá se sportovní psychologií. Jaké jsou jeho největší životní radosti, jak radost dokáže druhým předávat a proč se rozhodl právě pro tuhle profesi? Ptát se budu Mariana Jelínka.
Říká, že mezi jeho největší trenérské hokejové úspěchy patří zlato z mistrovství světa v roce 2005, dvojnásobný titul z HC Sparta Praha a prezidentův pohár z HC Plzeň. Individuálně spolupracuje s manažery a vrcholovými sportovci, například s Karolínou Plíškovou, Petrem Mrázkem, Terezou Bledou a dalšími olympioniky. A jak už jsem naznačila, dlouhá léta byl koučem Jaromíra Jágr.
Co by sám o sobě dodal Marian Jelínek?
Já hrozně nerad o sobě mluvím, tak nevím, co bych dodal o sobě takového zajímavého, co by mohlo posluchače zajímat. Možná třeba to, že jsem vášnivý chovatel papoušků. To možná všichni nevědí a mě to opravdu hrozně baví a moc u toho relaxuju, takže to je moje velká vášeň. Od dětství tíhnu k ptákům, vždycky jsem si jako malý kluk lehl na louku a pozoroval jsem ptáky a jejich let. Od dětství je to vášeň.
Jedna vaše citace zní: „Bez pravidel to nejde“. Je to tak?
Je to velmi diskutabilní téma. Lidé se často brání pravidlům a limitům, protože tato doba velí až takovému neřízenému egocentrismu. Já s tím na jedné straně souhlasím a myslím si, že svoboda je velmi důležitý aspekt, ale víte, když se podíváte na to, co s námi dělá svoboda v jídle, jak nám přibývá obezita, diabetes, tak ono je svoboda a svoboda.
Já se tady držím Nietzscheho, který napsal krásný článek o svobodě. On vlastně na konci toho článku píše svoboda k zodpovědnosti. Pokud mám zodpovědnost, tak si limity dávám sám, potom nepotřebuju, aby mi je někdo dával. To je ta pravá svoboda.
Když něco miluješ, chceš být svobodný, ale taky se limituješ, jenom o tom ani nevíš.
Pokud zodpovědnost člověk nemá a neumí si dát limity, tak je otázka, jestli ho mám nechat být, aby šel tou špatnou cestou. Já jsem zastánce pravidel a limitů, samozřejmě záleží jakých, když si je umím dávat sám, tak mi prostě nevadí. Vadí těm, kteří si je neumí dávat sami.
Dostáváme se do krásného tématu, kdy jsem se uvažoval a řekl jsem si: „Kdy si člověk dává limity, aniž o tom ví?“ Napadla mě jedna věc, když je do něčeho vášnivě zamilovaný nebo vášnivě to má rád. Takže neměli bychom lidi učit nebo provokovat ve školství, aby třeba jsme v nich vytvořili doživotní lásku ke vzdělání. Teď trošku přeháním, ale pochopil jsem, že láska je opravdu tou nejsilnější energií ve vesmíru. Dejme tomu, že rybář miluje rybaření, všimněte si, že nemá problém si dát limitu, že vstává v neděli v pět hodin. Těší se, ale kdyby měl jít do práce, má problém s limitou.
Když jste někde mluvil o stresu, říkal jste, že malé množství stresu má pozitivní vliv, třeba na sportovní výkon, a teprve ten velký stres působí trauma a nepomáhá.
Ten pozitivní stres má dokonce název, říká se mu eustres. To je ten stres, který nás motivuje, aktivuje nás k maximálnímu výkonu. A vy se ptáte právě na to množství, kdy ten eustres už se stává tím stresem nepříjemným, který nás paralyzuje. Já mám na to takové odpozorované příklady ze sportu. Ten pozitivní stres před výkonem je určitý typ nervozity, který vidíte na tom jedinci. Je to zajímavý typ nervozity, kdy ten sportovec, když ho třeba pozorujete a jdete k němu, říkáte mu, jestli toho má příliš. A on řekne: „Ne, ne, ne, ale hlavně, ať už to začne.
Pokud mě stres provádí i během činnosti, tak samozřejmě ta činnost tím trpí. Pozitivní stres je ten, který před výkonem mohu mít, ale v okamžiku, kdy začne daná akce, daný výkon, je pryč. Naopak plno lidí mi řekne: „Hele, já jsem se vůbec necítil nervózně, já věděl, že to bude blbý.“ Takže nakonec oni ho vítají, oni trošičku tu pozitivní nervozitu chtějí.
Otázka od umělé inteligence: Kdybyste mohl trénovat jakýkoliv tým v historii, jaký by to byl a co byste jim řekl před nejdůležitějším zápasem?
Já jsem hokejový trenér, tak asi by to byl tým hokejový. Asi by to byl nějaký tým z doby těch úžasných zápasů světového poháru, kdy u nás na střídačce stál profesor Kostka, děkan fakulty tělesný výchovy v 70. letech. Já jsem ho pak zažil jako svého velkého učitele, tak jemu bych třeba velmi rád dělal asistenta. A tam se rady moc nedávají, tam jsou to spíš taktické porady. Když už bychom byli někde ve finále, v nějakém opravdu extrémně důležitém nebo zajímavém zápase světové historie, tak tam si myslím, že nějaké motivace už jsou úplně zbytečné, takže spíš by zaznělo: „Chlapi, tady na to jste se nadřeli, sem jste se dostali svojí pílí a svým umem. Teď pojďme prodat to, co umíme.“
Má Marian Jelínek vášnivě rád svoji práci a proč? Proč ho zajímá práce s nechtěnými myšlenkami? Proč je důležité mít pro něco vášeň? Jak se mu pracuje s Karolinou Plíškovou? Poslechněte si v záznamu pořadu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
