Nejdřív barva, pak už si ruka jezdí po obraze. Malé světy Zdenky Schovánkové ve smržovském Zámečku

4. březen 2025

Nikdy není pozdě. To by mohlo být mottem a inspirací pro seniory, kteří se v důchodovém věku vracejí k odkládaným plánům. Jako paní Zdenka Schovánková, která začala malovat v důchodu a teď úspěšně vystavuje.

V pořadí čtvrtou výstavu amatérské výtvarnice Zdenky Schovánkové hostí galerie Zámeček ve Smržovce. Jak se k malování dostala a co jí dává, se jí ještě před zahájením výstavy fantaskních obrazů ptala redaktorka Jana Švecová.

„Nejdřív je barva, a to mě na tom baví úplně nejvíc, najít správný barevný podklad. Možná je to podle nálady. Potom se dá kreslit různými tužkami různých barev, takže k barvám se snažím přidávat i správnou tužku. A to už pak si to jezdí ruka po obraze, vytváří si malé obrázky,“ popsala paní Schovánková.

Při pohledu z dálky jsou její obrazy abstrakcí s jedním dominantním reálným prvkem, jako je třeba viadukt, mnich, otevřené okno, dveře nebo ptačí strom. Při pohledu zblízka jsou ale rozpoznatelné miniatury.

„U toho mnicha jsem byla sama překvapená, jak mi tam najednou z toho obrazu vyskočil. Najednou se ta postava objevila, a to jsem věděla, že už do toho nemůžu hrábnout, nemůžu tam nic namalovat,“ souhlasí autorka.

K některým obrazům má zvláštní vztah, některé jsou experimenty. Malování ale vyplňuje Zdence Schovánkové volný čas. „Když jsem šla do důchodu, to si člověk musí hodně hledat aktivity. Malování se tam usadilo tak pevně, že plátno musí být doma v zásobě. Ono to chodí pořád,“ říká o nápadech a zaujetí malováním naše bývalá rozhlasová kolegyně.

Její Malé světy jsou v Kulturním centru Zámeček ve Smržovce k vidění do 31. března 2025. Poslechněte si reportáž.

autoři: Jana Švecová , reČRoL
Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.