Narkomanku, kterou hraju v Mladé krvi, doma vždycky ještě chvíli rozdýchávám, říká Bára Jánová

Její cesta k herectví nebyla přímočará. „Neměla jsem to odmala nastavený, že chci být herečkou, ale vždycky se to motalo kolem umění. Chtěla jsem být baletkou, spisovatelkou. Když jsem se nedostala na konzervatoř, šla jsem na obchodní akademii.“ Ačkoli ji nevzali na konzervatoř, už ve 14 letech hrála v Národním divadle. „Tam jsem začala v inscenaci Richard III. To byla taková odměna za to, že mě nevzali.“

Později šla studovat média a marketing a šťastnou náhodou se dostala do pozice asistentky režie. „Pak už jsem se dostala i před kameru. Nakonec jsem to znovu zkusila na hereckou školu. Vzali mě a dveře se otevřely.“

Mladá krev

Vysněnou roli vyloženě nemá, protože se tato představa věkem proměňuje. „Začíná to princeznami, končí vražedkyně,“ směje se. „Ale pro mě je opravdu důležitý, aby role měla nějaký příběh, aby za sebou měla nějaký životní zážitek, který můžu prodat divákovi.“

Vidět ji můžete v novém seriálu Mladá krev. „To je teď vlastně taková vysněná role. Hraju narkomanku a je to opravdu těžké. Prozkoumávám tu duši zase z jiného koutu pohledu. Pokaždé, když se odlíčím a převlíknu, tak to stejně ještě doma ještě chvíli rozdýchávám.“

Role, které dostává, má ale ráda. „Nedostávám žádný hodný holčičky, ale právě docela zajímavé charakterní postavy. Snažím se na nich najít hloubku toho reálného člověka, aby to nešustilo jen tím papírem. Aby ta role byla uvěřitelná. Aby měla svoje strachy, radosti a myšlenky.“

Literární talent

Bára Jánová je aktivní i na spisovatelském poli. Píše hned dvě knihy. „Jedna se věnuje reinkarnacím a lidským duším. Je to o místu, kam se duše vracejí, když čekají na další život a kde se zároveň rodí duše nové.“

Druhá kniha ponese název Walkman a tepláky a i tady herečka popisuje děj. „Je to o holčině z generace Z, která se nechtíc dostane zpátky do minulosti. Musí projít analogovým světem a pochopit starší generaci. Ale i starší generace musí pochopit ji. Nechci, aby tam byl rozdíl, že tato generace je špatná, tato lepší. To pochopení musí být vzájemné, kdy ona musí bez telefonu a sociálních sítí nějakým způsobem přežít.“

V plánu má i divadelní hru s názvem Vůně marmelády. „Dělám na tom s Petrou Špindlerovou. Už máme vše vymyšlené, máme příběh, koncept, chystáme to pro nás dvě, akorát jsme to ještě nesepsaly,“ usmívá se herečka a spisovatelka.

Alex Mynářová a Bára Jánová|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Umí si představit sebe bez telefonu a sociálních sítí? Nechává se inspirovat jinými herci? Co jí pomáhá vystoupit z těžkého charakteru role a být zase zpět v realitě? Kdy se začala zajímat o příběhy lidí z 11. září 2001 a co symbolizoval červený šátek, ve kterém tento den přišla do studia? Poslechněte si v pořadu Alex a host.