Na vratislavickém hřbitově najdete klidná místa na vzpomínání na zesnulé, včetně nenarozených dětí
Hřbitov ve Vratislavicích nad Nisou má hned několik unikátů. Nejenže je tam má hrobku zakladatel místní továrny na koberce Ignaz Ginzkey, ale je tam i pietní místo, na jehož podobě se podílelo liberecké architektonické studio Mjölk.
Jak na kruhové rozptylové loučce probíhají rozloučení se zesnulými, se reportérka Jana Švecová zeptala Ladislava Kopala z pohřební služby v Liberci a v Jablonci nad Nisou.
„U toho kamene stojí pracovník, který bude vykonávat samotný rozptyl. Řečník stojí spíše u rodiny, u laviček, hraje při tom hudba, kterou si vyberou, a pak probíhá samotný rozptyl. Poté ještě má úplně krátký vstup, poděkování, a potom naši pracovníci odcházejí a rodinu tam nechávají v klidu. Snažíme se to mít co nejmíň uniformované a co nejvíce se přizpůsobovat lidem a tomu prostoru, využít potenciál toho místa,“ přiblížil Ladislav Kopal.
Lidé můžou u rozptylové loučky nechávat květiny a svíčky, zavzpomínat na své blízké můžou i u nedalekých loučí, luceren z broušeného skla, na kterých můžou být jména zesnulých.
„Je to takové symbolické a hodně specifické pro Vratislavice, protože většinou jsou rozptylové loučky vyloženě anonymní, kdežto tady může ta rodina zvolit variantu, že si tu louči může pronajmout. Dotykem si svoji louči rozsvítí, je tam vyryté jméno zesnulého, a můžou si tady posedět, zavzpomínat,“ vysvětlil Kopal.
Pietní místo pro nenarozené děti
Dalším neobvyklým pietním místem na vratislavickém hřbitově je i pomníček pro mrtvě narozené děti. „Rodiče mají možnost si přijít zavzpomínat a nějak se trošičku vyrovnat. Ale už jenom to, že tu možnost tady ve Vratislavicích mají, tak si myslím, že v tu chvíli jim to malinko ulevilo, že takové místo existuje. Je to skutečně unikát, tady na severu úplně.“
V další části vratislavického hřbitov jsou i tři vsypové loučky, které se od rozptylové loučky liší tím, že na nich má každý zesnulý své konkrétní místo. Na hřbitově lze také tradičně pohřbívat do země.
„Určitě zájem pořád je, i když postupně slábne. Těžko se to hodnotí, protože na jiných hřbitovech se zakazuje pohřbívat do země. Takže se to zužuje pro ty, kteří to chtějí. Celkově tady v severních Čechách jsme jeden z nejvíce ateistických krajů, takže tady toho máme opravdu pomálu, jsou to spíše jednotky za rok. Ale je to možné,“ doplnil Ladislav Kopal.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.




