Na surovinách nešetřete a cukroví bude jako od babičky, radí paní Magdalena z hamerské pekárny
Suroviny na vánoční cukroví zase podražily. Ale: Kdo si chce na cukroví pochutnat, neměl by ho ošidit. Nejen s takovou radou se redaktor Jaroslav Hoření vrátil z řemeslné pekárny ve Velkých Hamrech.
Vánoce se kvapem blíží, v mnoha domácnostech to už voní cukrovím. Naplno se peče také v cukrárnách a pekárnách. Do Velkých Hamrů, kde spolupracují mladý pekař a zkušená cukrářka, se vypravil redaktor Jaroslav Hoření.
„Za to všechno může drahocenná kolegyně, maminka, babička, paní Majdalenka. Já jsem typický pekař, peču chleba. A poprosil jsem svou vrchní cukrářku, aby mě naučila vánoční cukroví, abych mohl předávat dalším generacím tu její moudrost a kvalitu,“ říká pekař Lukáš Mašek, jak se dostal k pečení cukroví.
A paní Magdalena potvrzuje, že základem všeho jsou kvalitní suroviny. „Tady se opravdu držíme kvalitních surovin. Čisté máslo, kvalitní česká vajíčka, perfektní mouka, za tu ručíme. No a samozřejmě i vanilkový lusk, a podobně. Opravdu kvalita, jako od babičky. Jsem babička, je to jako babičky. A máme recepty ještě od našich babiček,“ říká.
A jak to vypadá s cenou surovin? „Vajíčka nahoře, máslo nahoře. Samozřejmě ořechy, ty jsou úplně nejvýš. Počítáme, kalkulujeme. Musíme na tom něco vydělat, musíme ale nabídnout lidem i slušnou cenu,“ říká Lukáš Mašek.
Jak jemu samotnému jde pečení cukroví? A jak v pekárně využívají roztopenou pec? Poslechněte si reportáž.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
