Na návštěvě: Nahlédnutí pod šikovné ruce mistrů ve Sklárně Pačinek Glass

Na pravidelný středeční přenos se redaktor Jaroslav Hoření vydal do sklárny v Kunraticích u Cvikova, obce, která už má mezinárodní věhlas, stejně jako nedaleká Lindava. Obě obce spojuje umělecký sklář Jiří Pačinek.

Díla uměleckého skláře Jiřího Pačinka zdobí například hotel v americkém Las Vegas, obdivují je v indické Bombaji, i v holandských či německých galeriích.

Sklář Jiří Pačinek už určitě patří mezi legendy uměleckého sklářství, jaké ale byly jeho začátky? „No…, já jsem viděl seriál Synové a dcery Jakuba Skláře, kde hrál Luděk Munzar, bylo mi tak nějak tuším 15. A to už jsem byl ‚hotový‘, já jsem chtěl být zápasník, dělat sport, vrcholově, ale viděl jsem ten seriál, zamiloval jsem si to, všechny díly jsem odkoukal, pečlivě, a pak jsem řekl, že chci být sklář,“ pamatuje si celkem přesně, jak na něj sklářství „přišlo“ Jiří Pačinek.

„Takže díky, já říkám děkuji za to, že to proběhlo, jinak už bych možná byl třeba i ‚mrzák‘ někde z žíněnky,“ dodává s humorem.

Jeho další kroky tak vedly na sklářské učiliště v Novém Boru. „Tam jsem měl to štěstí, že jsem potkal naše mistry, fajn chlapy, to byli šikulkové a ještě nám navíc dali tu lásku k řemeslu, a pak už to šlo samo,“ říká Jiří Pačinek.

Jaká byla jeho další profesní cesta až k současným uměleckým dílům, kdo z mistrů ho na ní provázel, formoval a směroval, si poslechněte v záznamu.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová