Muzeum Českého ráje v Turnově otvírá unikátní výstavu pokladů. Od pravěku až po současnost

Výstava Poklad chce ukázat, jak si poklad, archeologové pro něj raději používají výraz depot, představovali lidé od doby kamenné po současnost, jak se měnila představa o tom, co je cenné.

Nejstaršími exponáty jsou ukázky z jednoho z mála depotů neolitických kamenných nástrojů z lokality Vitiněves, jsou tam i měděné a bronzové zbraně a ozdoby.

Cenné věci lidé ukrývali nebo je obětovali bohům

Vždy se podle archeologa Jana Prostředníka jednalo o cenné věci, které naši předci zakopali. „Ukrytý majetek v neklidných dobách nebo ukrytý sklad řemeslníka či obchodníka, to se zpravidla dělo v nějakých komunikacích. Známe ale také poklady votivního charakteru – to jsou různé obětiny, které se ukládaly k výrazným skalním útvarům, házely do řek nebo se ukládaly k pramenům – u těch se nepočítalo s tím, že by se znovu vyzvedávaly.

Historik Miroslav Cogan poukazuje na okolnosti nálezu dalších zajímavých nálezů. „Dva poklady byly zazděny v obytných domech. To je renesanční pás z Týna nad Vltavou a úplně nejmladší exponáty jsou stříbrné brože, které uschoval jeden železnobrodský šperkař před znárodněním v roce 1948. Na oba tyto poklady se přišlo náhodou...“

Dýky, pečetidlo židovského obchodníka i kalich s kropenkou

Se zakopanými poklady je spjata podle archeologů řada příběhů. Má ho i unikátní soubor dýk z Luštěnice ze starší doby bronzové.

„Těch dýk bylo přes 30 a podle svědků nálezu byly pravděpodobně zapíchnuty do země. Známe typy smírčích obřadů, kdy podobným způsobem náčelníci kmenů ztvrdili smír…“ popisuje Jan Prostředník.

Kromě vykopaných pokladů je na turnovské výstavě k vidění i poklad chrámový, relikviáře zapůjčené z litoměřického biskupství a kapituly. Mezi nimi září filigránový kalich a kropenka s granáty a velký a cenný briliant na zlaté barokní monstranci.