Mácha nebyl jen básník, ale i turista. Zeptali jsme se, jak v jeho době vypadaly silnice a cesty
Pokud se vydáte na prvomájový výlet, možná vyrazíte po stopách Karla Hynka Máchy, autora lyrickoepické básně Máj. Karel Hynek Mácha totiž nebyl jen básník, ale také velký poutník. Cílem jeho pěších cest byl nejen Bezděz a jeho okolí, ale třeba také hrad Valečov nebo Krkonoše.
„Karel Hynek Mácha žil v době, kdy už byla v podstatě dokončená síť takzvaných císařských silnic, takže větší města už byla propojená tím, co nazýváme silnicí. To je třeba případ z Mladé Boleslavi do Bělé pod Bezdězem, tak tam už to propojení bylo nahoru na Mimoň, Jablonné v Podještědí. A když se ubíral směrem ke Krkonoším, tak z Mladé Boleslavi do Mnichova Hradiště, do Turnova, už byla tato zpevněná císařská silnice,“ vysvětlil specialista na historické stezky a cesty Jiří Zoul Sajbt z Muzea Českého ráje v Turnově.
Takzvané císařské silnice byly zpravidla zpevněné udusaným čedičem, jaké ale byly cesty mimo ně? Třeba když chtěl slavný básník vystoupat na Bezděz?
„K Bezdězu se dostal po prašné úvozové cestě, která tam ale na druhou stranu byla odpradávna. Nebude to nadsázka, když řeknu, že od pravěku vedla pod Bezdězem stezka, která propojovala českou kotlinu s Horní Lužicí. Vedla od Mělníku kolem Bezdězu, směrem na Jablonné v Podještědí a průsmykem Lužických hor na Žitavu,“ přiblížil historik.
Karel Hynek Mácha ale neputoval jen kolem Bezdězu, jeho cílem byly často i Krkonoše. Jak tam v jeho době, před rozvojem turistiky na horách, vypadaly cesty?
„Do Podkrkonoší tenhle trend zpevněných silnic přišel o něco později, nicméně za Karla Hynka Máchy už i tam byla větší města a byla propojená. Za něj už existovala císařská silnice z Jičína do Nové Paky a Jilemnice. Ale jako všude jinde platilo, že jakmile jste sešli do boční trasy, tak tam už to bylo nezpevněno. Buďto byla prašná nebo blátivá, jakmile zapršelo. Na druhou stranu ve svahu, tam vám ta voda jednoduše zteče, takže to víceméně byly kamenité cesty.“
Rozkvetlé stromy podél silnic
Máchův Máj se stal symbolem pro milence, kteří se každoročně na 1. máje scházejí k polibku pod rozkvetlými ovocnými stromy. A právě ty v minulosti také často lemovaly silnice.
„Ten zvyk přišel až se stavbou těch zpevněných silnic, kdy se při jednom pracovním procesu silnice osázely ovocnými stromy, aby si poutníci nebo mašírující vojáci při přesunech z jedněch kasáren do druhých mohli utrhnout jablko a mohli se občerstvit,“ doplnil Jiřím Zoul Sajbt.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
