Lupénka není jen nemoc kůže. Časté jsou deprese a úzkosti, vysvětluje psycholožka
Lupénka neboli psoriáza je jedním z nejčastějších kožních neinfekčních onemocnění. Postihuje především kůži, ale také třeba nehty a klouby. Jak se tato nemoc může podepsat na psychice pacientů, vysvětlila v Magazínu Leonardo psycholožka Alena Javůrková.
„Pacienti, kteří přijdou ke mně, už psychický problém mají. Většinou se týkají deprese nebo úzkosti,“ popsala psycholožka. „Často mají strach, že se bude opakovat další zhoršení vnějších projevů nemoci.“
V důsledku tohoto onemocnění se jim také mohou rozpadnout partnerské vztahy nebo může dojít k rozvodu.
„Protože se na vzniku nemoci se podílí mnoho faktorů včetně těch psychických, jako jsou stres nebo závažná událost v rodině, tak velice často pacienti přicházejí s tím, že ke zhoršení kožních projevů došlo i přes léčbu právě v období stresu.“
Pomoc a řešení jsou u každého pacienta velmi individuální. „Nejen to, jaká psychoterapie pomůže, ale také to, co je v etiologii zhoršování lupénky. U někoho to může být patologické dětství a týrání, u jiného to může být to, že neumí pracovat s běžnými každodenními událostmi. Je to velice individuální.“
„Prožívání těchto pacientů je většinou smícháno s depresí, mohou se často objevovat sebevražedné myšlenky. Je to proto, že nemoc vznikne a objevuje se dál a dál. Také úzkostně-depresivní reakce vlivem porušení partnerským vztahů, vlastního sebepojetí a často i ztrátou zaměstnání jsou velmi časté.“
„Když v psychoterapii s pacienty pracujeme, tak začínáme edukací. Užíváme model chronického onemocnění, u kterého dnešní medicína sice umí potlačit příznaky, ale pravděpodobně ho bude mít pacient celý život. Pak navrhujeme podle individuálních problémů pacienta i individuální psychoterapii.“
Psychologové v rámci léčby doporučují pacientům cokoli, co může ovlivnit jejich naučené rituály. „Můžeme tak po nějaké komplexní léčbě zjistit, že je pacient psychometricky lepší, ale většinou dojde ke zlepšení tehdy, když dojde ke změně prostředí, pokud je patologické.“
Domácí prostředí by mělo pacientům hlavně pomáhat. „Ale u většiny mých pacientů je problém ten, že partner nebo partnerka mají problém s přijetím této body image. Takže často dochází k rozvodu nebo rozchodu.“
Také okolí se k pacientům může chovat různě. „Buď se lidé mohou bát a mají strach se zeptat. To velice často vede k tomu, že se pacienti cítí nepřijatí. Někdy se okolí chová přímo agresivně. Všechny extrémy jsou vždycky problematické.“
„Někteří pacienti stojí o sdílení například v podpůrně skupině podobně postižených, ale polovina mých pacientů se zase nechce stýkat s lidmi, kteří také trpí lupénkou. Psychologie je zkrátka individuální, a to je dobře: každý není stejný a my terapii musíme ušít na míru,“ shrnula Alice Javůrková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
