Lesníci se hádali, kdo bude mít na starosti zvířata. Chtěli je všichni
Narodil se nedaleko Holic, na České zemědělské univerzitě vystudoval fakultu lesnickou a dřevařskou. Po třinácti letech v Městských lesích Hradec Králové se přihlásil do konkurzu a zvítězil. Od roku 2011 je ředitelem Městských lesů Hradec Králové Milan Zerzán a je také autorem dvou knížek pro děti.
Už jako dítě vás les přitahoval?
„Nejsem z typicky lesnické rodiny, můj otčím byl lesník a začal mě jako malého brát do lesa, na posed. Měl funkci odbytáře, tak jsem s ním jezdil vykupovat dřevo a to mi zavonělo. Mým cílem bylo stát se lesníkem.“
Borovice tvoří 67% porostu Městských lesů Hradec Králové. Proč to tak je?
„Když jsme měli nauku na Lesnické fakultě, tak nám bylo řečeno, že každá dřevina si obsadilo místo, kde nemá konkurenci jiné dřeviny, takzvaná nika. Na borovici tak zbyl písek, je hluboce kořenící a jako jedna z mála si umí sáhnout až do spodní vody a nemá takové nároky na živiny a prostředí. Nejstarší stromy na světě nejsou sekvoje, jak si někdo myslí, ale borovice. Má přes 4000 let, je evidovaná ve skalistých horách a borovice jsou přizpůsobeny nejtvrdším podmínkám a tady zakotvila. Jsou názvy, které to potvrzují, třeba Borohrádek, Borovinka nebo Chvojno.“
5. července to bude šest let, co se hradeckými lesy přehnala silná bouře. Bylo to rok poté, co jste se stal ředitelem. To je docela slušná prověrka. Jsou ještě dnes po té kalamitě škody v lese patrné?
„Spíš už to nikdo nevnímá, lidé mají krátkou paměť a zapomněli. Občas napíšou, že hodně těžíme a je všude dost holin, tak jim připomeneme, že to jsou pětileté stromky na místech zarůstajících po té kalamitě. Podařilo se nám získat dotaci Evropské unie na likvidaci škod a tu jsme použili na výsadbu listnáčů a jiných dřevin. Kalamita nám pomohla, že to spadlo jen tady a ne v celé republice a neovlivnilo to tak cenu dřeva.“
Důvodem kalamity byla silná bouřka, kde jste tenkrát byl, když padaly stromy?
„U ženy na Mělníku, grilovali jsme, bylo vedro a mně začali volat z lesa, že tam fouká, že se nemohou dostat z lesa a že tam leží pět tisíc kubíků dřeva. To jsem už jel domů.“
Ve vaší správě je 3800 hektarů. Jak ty vaše lesy, které zasahují až do Pardubického kraje, vypadají?
„Divoká prasata, daňci, mufloni, jeleni, taková minizoo. Není to status obory, jsou to farmové chovy zvířat. Vzal jsem si tu strategii, kterou jsem měl, když jsem nastupoval a odškrtával, že nemám všechno splněno, ale většina se za sedm let povedla. Lesníci se mi třeba hádali, kdo se o to bude starat, protože pro ně je to oddych. Já myslel, že budu mít problém, komu to dát na starost a spíš jsem musel řešit, kdo kterou bude mít.“
Jste autorem knihy, která se jmenuje Pověsti hradeckých lesů. Na jaké zajímavé souvislosti jste při psaní knihy narazil a co vás inspirovalo?
„Inspirovala mě paní Pohnerová, která psala pohádky. Já jsem strašně rád, že jsem na ní narazil. Měl jsem nápad o těch pověstech, zjistil jsem, že ve firmě budu pomalu nejstarší a že mladí vůbec neví, kde se vzaly ty názvy a že já budu poslední, kdo si to pamatuje. Tak jsem říkal, že než aby to zemřelo se mnou, tak uděláme knihu pověstí, kde se zachovají. Sám jsem se obohatil, protože jsem všechno nevěděl. Každé místo a událost má reálný podklad, našli jsme to v archivech. Doplnili jsme tam pár bubáků a lesních postaviček, aby to bylo pro děti čtivé. To byla práce paní Pohnerové, já psal jen stroze data a ona umí udělat ten příběh.“
Pak jsou tu Duše stromů, to je knížka o dřevinách jak pro děti, tak pro dospělé.
„To mě vyzvala, aby to bylo trochu pro starší. Dala mi cílovou skupinu 12-15 let a že to má být odbornější. To jsem se zhrozil, radši píšu pro malé děti, než aby vás pak někdo chytal za slovo a pevná data. Tak jsem se do toho pustil, ona psala o dřevinách a já je umisťoval do lesa, kde je lidé mohou najít a proč tam byly vysazeny.“
Minule tu se mnou byl kameraman Michal Dvořáček a tady je jeho otázka pro vás: „Městské lesy hodně využíváme hlavně pro cyklistiku a tak bych se rád zeptal, jestli se chystá něco nového. Pro cyklisty, ale i všeobecně pro návštěvníky lesů.“
„Teď se montuje lesní tělocvična, moje podmínka byla, že to bude dřevěné. Já nechci do lesa žádné kovové prvky. Druhá je stezka mimiker a siluet, to je naučná stezka pro školy, protože chceme vytvořit zázemí pro výuku na myslivecké střelnici. Opravujeme rytířské hradiště, tam se nám trochu rozpadlo oplocení, to budeme dávat dohromady do konce roku a jednáme s Ministerstvem pro místní rozvoj, že tu vznikne taková stezka korunami stromů.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
