Koncem srpna 1820 koupili Sychrov Rohanové. Přestavěli ho na velkolepé vévodské sídlo, výrazně ovlivnili i rozvoj v regionu

Jak se francouzský rod ocitl v Čechách

„Museli bychom jít samozřejmě hlouběji do historie a dostáváme se do doby velké francouzské buržoazní revoluce, kdy někteří z Rohanů jako princové královské krve skončili pod gilotinou na popravišti a velká část jich byla nucená opustit Francii,“ přiblížil příchod vznešené francouzské aristokracie na Sychrov tamní kastelán a ředitel územní správy památkového ústavu Miloš Kadlec.

Proměny zámku za Rohanů

„Když Rohanové přišli na Sychrov, byl to malý barokní zámeček s rozbořenou věží, který sloužil pouze pro úřednictvo. A v průběhu několika let, od roku 1820 zhruba do roku 1834, se proměnil ve velkolepé vévodské sídlo v pozdně klasicistním stylu. A za dalšího majitele, knížete Kamila, dostal dnešní novogotický kabát nejenom zvenku, ale i jeho interiéry jsou v tomto duchu,“ vysvětlil kastelán s tím, že velký přínos Rohanů byl i v krajinotvorbě. A to nejen při rozvoji zámeckého parku.

Rozvoj regionu za Rohanů

Čtěte také

Sychrov – domov francouzských Rohanů

„Rohanové, když pominu, že dávali práci výhradně českým řemeslníkům, kteří vyzdobili interiéry zámku a zámek přestavovali, tak nechali velký otisk i ve zdejším kraji. A to nemyslím jenom lesnictví a zemědělství, ale bylo to například cukrovarnictví,“ nastínil Miloš Kadlec.

„Pivovar ve Svijanech za jejich éry opět ožíval, a co je důležité, bylo to i průmyslové podnikání. Nejenom železárna, ale byla to také stavba liberecko-pardubické železnice v 50. letech 19. století, která přinesla vlastně nejenom spojení Liberce s Pardubicemi, ale která třeba vytvořila i unikátní sychrovský viadukt, s tím tunelem, který patřil k nejdelším v rakousko-uherské monarchii,“ doplnil památkář.

Konec Rohanů na Sychrově

Rohanové vlastnili zámek od roku 1820 až do konce druhé světové války, kdy jim byl na základě Benešových dekretů zabaven. Od roku 1950 je národní památkou. Poslední z rodu Rohanů, princezna Marguerite, navštívila Sychrov naposledy v roce 2010. Zemřela o dva roky později v Rakousku a po celý život zámek Sychrov podporovala.