Kolega měl doma v sudu s vodou strašně moc radiace, vzpomíná na výbuch Černobylu Miroslav Šulc

Miroslav Šulc dnes vyučuje fyziku na Technické univerzitě v Liberci, v roce 1986 ale pracoval v Monokrystalech Turnov. Tento státní podnik tehdy pracoval i na armádních zakázkách a v jeho projektech se pracovalo také s radioaktivními prvky. Proto tam byly k dispozici i měřiče radioaktivity.

„Byla to sobota. Já jsem si dobíral zbytek dovolené a jel jsem na hory. Tehdy tam byl ještě zbytek sněhu. Do práce jsem se vrátil až 30. dubna, takže jsem nebyl přímo u těch začátků,“ vzpomíná docent Šulc. Když se vrátil do práce, jeho kolegové už pilně pracovali na měření. „Kolegové začali sbírat různé vzorky potenciálního radioaktivního spadu. Měli k dispozici i kvalitní měřiče radioaktivity, především Geigerovy detektory. Tak si ho kolega vzal domů a zjistil, že v jeho sudu s vodou je najednou strašně moc radioaktivity. A takhle si lidé přinášeli nějaké vlastní vzorky,“ pokračuje Šulc ve vzpomínání.

Nejtěžší bylo získat kompletní informace. „Zapnuli jsme si to, na co jsme byli zvyklí. Já jsem byl zvyklý si vždycky v devět hodin pustit Hlas Ameriky. Ostatní ho poslouchali taky nebo si pustili Svobodnou Evropu. Tam informace byly poměrně brzy díky Švédům, kteří zachytili první radioaktivní mraky, takže jsme o tom dobře věděli. Jinak samozřejmě v tehdejších médiích, především Československé televizi a Rudém právu, toho bylo hodně málo. Byla tam jenom obecná informace, že došlo k havárii,“ popisuje Miroslav Šulc tehdejší situaci.

Jakým způsobem s kolegy šířil informace dál mezi lidi? Proč bylo vykupování jodových tinktur považované za skoro nečestné? Poslechněte si celý rozhovor.