Klára Gočárová měla k architektuře daleko. Políbily ji jiné rodinné múzy

„Maminka mi to tak trošku z ochranných důvodů tajila. Vyrůstala jsem v 60. a 70. letech. Josef Gočár se v té době označoval za buržoazního architekta. A maminka věděla, jaká jsem huba nevymáchaná. Nechtěla, abych si někde svým pyšným vystupováním zbytečně udělala konflikt. Jsem hrdá na to, že jsem Gočárová a je krásný pocit to nést v sobě,“ přiznává spisovatelka Klára Gočárová.

Nepotkali se

Josef Gočár zemřel těsně po válce. „Osobně si ho nepamatuju. Ale pamatuju si jeho syna Jiřího Gočára, který byl taky architektem. Doba mu tenkrát moc nepřála. Přišel rok 1948 a on musel ustoupit od svých fantaskních realizací. Přesto se stal noblesním architektem s obrovským smyslem pro humor. Pánský krejčí mu designoval kapsičky, kde měl dědeček různé věci jako verzatilky, pásmo, viržinka a všechno možné.“

Architektkou by Gočárová podle svých slov být nemohla: „Neumím vzít do ruky ani pravítko. Můj dědeček Jiří Gočár mi pomáhal dělat rys. Pětku jsme dostali oba. Krev ale opravdu není voda. Jiří Gočár byl i dramatikem a z druhé strany jsem vnučkou Václava Řezáče.“

Půvabné jsou názvy knih Kláry Gočárové jako Voslí můstky, Učitelčin snář, Na tichou počtu, Puzzlení anebo Číbabí psíběhy. „Měla jsem rozkošnou babičku Emu Řezáčovou, která věděla, jak se její knížka bude jmenovat dřív, než ji vůbec napsala. Pak jsem zjistila, že to je dobré, protože i maminky mají možnost pojmenovat ještě nenarozené děti a vytváří si k nim vztah.“

Ještě toho hodně stihne

V jednom z dřívějších rozhovorů řekla: „Jak praví básník, jsem úplně vším, čím jsem chtěla být." V praxi to znamená: „Uklízečka, kuchařka, pradlena, žehlířka, jezdím do lesa na dříví, spisovatelka a učitelka pěti světových jazyků. Prvního září půjdu do penze. Budu cestovat a na kole objíždět dědečkova slavná místa.“

Ráda vzpomíná taky na zesnulého manžela, režiséra Jaroslava Hanuše. Složila mu písňové texty do televizního seriálu Život na zámku. I Tomáš Töpfer v roli zubaře byl prý jejím nápadem.