Když je to o prsa. O prevenci, léčbě a podpoře žen s rakovinou prsu
Říjen, měsíc boje proti rakovině prsu, připomíná význam prevence a včasného záchytu. Jaké jsou varovné signály, co ovlivňuje riziko onemocnění a jak pokročila léčba? Odpovídají primářka onkologie jablonecké nemocnice Marta Kučerová a koordinátorka projektu ‚Bellis – mladé ženy s rakovinou prsu‘ Eva Průšová.
Podle primářky Marty Kučerové se rakovina prsu nejčastěji objevuje mezi 50 a 75 rokem života, onemocnět ale mohou i mladší ženy. Jedinou příčinu lékaři neznají. Roli hraje souhra více faktorů, z nichž některé lze ovlivnit životním stylem. „Důležité ale je, že žena, která onemocní, nemá důvod si nic vyčítat,“ zdůrazňuje primářka.
Část případů také souvisí s dědičností. Pozornost podle lékařky zasluhuje zejména výskyt rakoviny prsu nebo vaječníků u více příbuzných nebo v mladém věku. Praktický lékař nebo gynekolog může doporučit genetickou konzultaci.
Zkušenost, kterou je možné sdílet
Eva Průšová onemocněla ve 42 letech. Nahmatala si bulku a přes gynekologii se dostala k dalším vyšetřením. Po potvrzení diagnózy následovala operace a hormonální léčba. Až vyšetření odstraněného prsu odhalilo další tři nádory.
Později poznala projekt Bellis, který podporuje mladé ženy s rakovinou prsu a nyní sama pomáhá ženám, které léčbou procházejí.
Léčbu plánuje tým specialistů
Při podezřelém nálezu následují vyšetření a případně biopsie. Pokud se zhoubný nádor potvrdí, další postup navrhuje tým odborníků podle jeho typu a rozsahu. „Nejde tedy o žádnou paniku, ale o pečlivý plán. A čím dřív začneme, tím lepší máme výsledky,“ říká Marta Kučerová.
Jaké možnosti současná léčba nabízí? Proč jsou důležité následné kontroly? A může rakovina prsu postihnout i muže? Poslechněte si celý rozhovor, ve kterém se hosté věnují také prevenci a samovyšetření.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.