Karel Pošíval: Vyjednávač nemusí být výborný rétor, ale je důležité, aby byl skvělý posluchač

Policejní vyjednávače jako laici vídáme v různých kriminálkách a detektivních seriálech, ale málokdo se s nimi setká přímo v jejich profesi. Nebývá to ani práce, o které by často uvažovali mladí lidé. Co k ní tedy nasměrovalo právě Karla Pošívala? „Měl jsem v tom jasno od začátku. Vždycky jsem chtěl pomáhat lidem. A pomáhat někomu znamená, že s člověkem vytvoříte určitý typ spolupráce, dohody, abychom jeho situaci mohli změnit. A ideální způsob, pokud to chceme řešit bez použití síly, je právě vyjednávání.“

Byl si však vědom, že ne vždy je možné bez použití síly věci řešit. K policii proto nastupoval s tím, že by chtěl dělat vyjednávání na zásahové jednotce a to se mu podařilo.

Co musí vyjednávač ovládat

Dobrý a úspěšný vyjednávač potřebuje mnoho různých vlastností a schopností. Ty má v sobě, nebo si je musí vybudovat. Patří mezi ně například schopnost naslouchat druhému, mít empatii, trpělivost a musí to být týmový člověk, protože vyjednávání je týmová záležitost. Které vlastnosti si musel vybudovat Karel Pošíval? „Troufám si tvrdit, že mám přirozeně schopnost empatie a trpělivosti. Musel jsem se ale naučit techniky aktivního naslouchání. Spousta lidí o něm sice slyšela, ale umět používat jednotlivé techniky vyžaduje cvik, praxi a ochotu ty věci neustále používat i v běžných komunikacích.“

Sám za jednu z nejdůležitějších schopností považuje autentičnost. „Není nutný, aby vyjednávač byl výborný rétor, ale je důležitý, aby byl skvělý posluchač. Vyjednávání je totiž z 80 % o naslouchání a z jen 20 % o mluvení. A autenticita je mnohem efektivnější, když se v rámci věnování pozornosti a naslouchání druhému člověku dokážu naladit na jeho rytmus.“

Nejčastěji řešil úmysl sebevraždy

Je známé, že policejní vyjednávači jsou nejčastěji povoláváni k situacím, kdy chce někdo spáchat sebevraždu nebo drží rukojmí. Jsou ale voláni také k takzvaným barikádovým situacím. „K těm dochází, když je člověk uzavřený v místnosti nebo budově, má tam s sebou člověka, který ho ohrožuje, ale ten člověk není jeho rukojmí. Pokud třeba opilý manžel ohrožuje svoji manželku, kterou podezřívá z nevěry a chce jí ublížit v uzamčeném bytě, tak ona není jeho rukojmí, ale oběť. A je násilím mnohem víc ohrožena, protože on jí primárně ublížit chce,“ vysvětluje Pošíval. Z uvedených situací, které u police sám řešil, bylo nejvíce demonstrování úmyslu sebevraždy. Mezi nimi bylo i jeho nejdelší vyjednávání, které trvalo přes šest hodin.

Po dvaceti letech Karel Pošíval sice odešel od policie do civilu, vyjednávání ale neopustil. „Pořád je co dělat. Spolu s Adamem Dolníkem, globálně uznávaným expertem na vyjednávání a terorismus, máme projekty, kde lidi vyjednávat učíme. Vždycky totiž vyjednáváte jako člověk s člověkem. A je jedno, jestli v policejním vyjednávání mluvíte se sebevrahem nebo v byznysových vyjednáváních s ředitelem nadnárodní společnosti,“ konstatuje.

Co všechno si vyjednávač povolaný k policejnímu zásahu zjišťuje? Jak se musí chovat, aby u člověka, kterému chce pomoci, neztratil kredibilitu? A čím vyjednávací síla roste? Nejen to si můžete poslechnout v záznamu rozhovoru Alex s Karlem Pošívalem.

Alexandra Mynářová a Karel Pošíval|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas