Jiří Leschtina: Co nás čeká v časech, kdy premiér se plíží půlnočními ulicemi

19. listopad 2018

Týden po vypuknutí další dramatické zápletky v příběhu Čapího hnízda je víceméně jasno.

A to především díky prezidentu republiky, který potvrdil, že Andreje Babiše i i po dvakráte jmenuje znovu premiérem, kdyby vláda padla nebo ji opustila sociální demokracie.

Lukáš Jelínek: Srdceryvné příběhy vytlačují politiku

Andrej Babiš

Nahlédnout do soukromí politiků může být pro voliče atraktivní. Jenže někdy je lepší nevidět a nevědět. Zvlášť když se pak věci ukáží být jinými, než jak nám bylo srdceryvně líčeno.

Spojenectví obou nejmocnějších mužů se tak dál utužuje a Poslanecká sněmovna coby kontrolní pojistka vlády se ocitá mimo hru a to nejméně do příštích voleb.

Situaci, kdy se premiér nemusí obávat demokratické opozice, jsme zažívali v letech 1998 až 2002, kdy si moc rozdělily strany Miloše Zemana a Václava Klause. Dnes je u toho Miloš Zeman opět - jako mocenský přihrávač Andreje Babiše, jemuž poskytuje časově neomezené politické krytí.

Navíc veřejný skandál kolem premiéra a jeho syna prověřil pevnost vazeb mezi ANO, komunisty a okamurovci, připravenými kdykoliv zaskočit za ČSSD. Pokud zůstanou ve vládě sociální demokraté, pak jako kdykoliv nahraditelná stafáž, dodávající demokratický odér triumvirátu Babiš, Filip a Okamura s patronátem Hradu v zádech.

Občanských protestů se Babiš bojí nejvíc

Co za takového rozložení sil můžeme očekávat od Andreje Babiše? Reakce premiéra na aféru kolem jeho syna ukázala, kam až je schopen zajít, aby se udržel ve vládě. Přitom se stále víc posouvá na hranu, za níž již není cesty zpět.

Jindřich Šídlo: Teď teprve vidíme, co znamená Palermo

Jindřich Šídlo

Některé slogany, které Andrej Babiš používal na začátku své politické dráhy, se v průběhu let staly natolik banálními, že se k nim už člověk ani nechce vracet.

Ve vypjatých chvílích, kdy spílal novinářům nebo kategoricky vyloučil své odstoupení, vyzařoval z něj kromě vzteku i strach ze ztráty moci. Jako by cítil, že pád z premiérského křesla pro něj znamená ohrožení, které by mohlo skončit i ztrátou svobody.

Tím spíš Andrej Babiš udělá maximum proto, aby unikl z tenat vyšetřovatelů Čapího hnízda. Lze očekávat ještě silnější tlak na policii. Ostatně, jak informoval web Česká justice, pracovníci Generální inspekce bezpečnostních sborů si už přišli na pražskou policejní správu pro vyšetřovací spis, a chtěli i otisky a DNA vyšetřovatelů. Ohrožena může být i pozice Nejvyššího státního zástupce, kterého může vláda odvolat kdykoliv a bez udání důvodů.

Nelze ani vyloučit, že poslanci hnutí ANO dají zelenou k odmítnutí výroční zprávy České televize, která se nyní projednává v Poslanecké sněmovně. Což by Babišovi otevřelo cestu k ovládnutí ČT a kontrole nad tím, co vysílá o jeho kauzách.

Ondřej Konrád: Nepříjemné podobnosti a nic nového

Demonstrace na Staroměstském náměstí za odstoupení premiéra Andreje Babiše z hnutí ANO, 17. listopadu 2018

„Jakeše do koše“, anebo lépe se rýmující „Miloše do koše“ skandovali lidé před devětadvaceti lety.

Na druhé straně, stejně jako tehdejší mocenské duo Zeman – Klaus, tak ani Zeman s Babišem nemají dost sil k destruktivnímu útoku na ústavu a podkopání hlavních demokratických institucí. V časech tak zvané opoziční smlouvy svou roli kontrolní pojistky naplnili jak prezident, tak Ústavní soud a nakonec i Senát. Ukázalo se také, že lidé neváhají sáhnout k protestům proti sílící zpupnosti politiků.

Do těžkých časů, které nás čekají, lze tak hledět i se střízlivou nadějí. Na Hradě sice nesedí ryzí demokrat, ale Senát ovládla demokratická opozice a také Ústavní soud zvládá svou roli strážce ústavy. A protesty proti trestně stíhanému premiérovi již nyní dosahují intenzity srovnatelné snad jen s lidovým vystoupením během televizní krize v roce 2000. 

A právě občanských protestů se Andrej Babiš bojí nejvíc. Až tak, že k památníku svobody se raději plíží půlnočním městem, jako nějaký Jack Rozparovač.

Spustit audio