Ještěd byl slavnostně otevřen 9. července 1973. Nebo to bylo až 21. září?
7 let trvala výstavba horského hotelu a vysílače Ještěd a právě před 53 lety byla stavba předána do užívání. 9. červenec 1973 bývá uváděn jako datum slavnostního otevření, proč se ale uvádí i září? Redaktor Jaroslav Hoření se na to na Ještědu zeptal spisovatele Marka Řeháčka.
„Ještěd byl podle různých vzpomínek a legend otvírán nadvakrát. 9. červenec 1973 se tradovalo, že bylo takové to otevření pro tehdejší mocné, a potom tady máme to 21. září téhož roku, kdy se to mělo otevřít pro veřejnost,“ nastínil Řeháček.
„Bádal jsem v dobovém tisku a konkrétně liberecký Vpřed nic takového neuvádí. Tyto noviny poměrně hodně sledovaly celou stavbu, ono se to různě protahovalo, byla tady celá řada experimentálních řešení, které vyžadovaly různé pokusy a tak dále. A Vpřed hlásá, že 9. červenec je datum slavnostního otevření, kdy zde byli představitelé vlády, konkrétně dokonce místopředseda federální vlády, zástupci tehdejší ministerstva spojů, samozřejmě zástupci Městského národního výboru, Okresního národního výboru v Liberci, kteří se podíleli na výstavbě. Byl to společný projekt, tak ti zde všichni byli.“
Čtěte také
„A následně 13. července už byl hotel i restaurace předán veřejnosti. Skutečně tam došlo k takovému dvojotevření, ale nebylo to rozhodně tak, že by to září bylo jakýmsi odkladným termínem pro běžnou veřejnost. Podařilo se mi zjistit opět v dobovém tisku, že tohoto dne, 21. září, došlo ke spuštění druhé části vysílacího zařízení tady na Ještědu, které tehdy přineslo do Liberce druhý program Československé televize. Takže to bylo významné datum, ale spíš šlo o posílení nebo otevření části té technologie, než že by zde došlo k otevření restaurace, hotelu, kavárny. To už skutečně všechno fungovalo,“ vysvětlil Marek Řeháček.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
