Je to dar, že ve Vysokém každý něco umí, pochvaluje si starosta Divadelního spolku Krakonoš

Stoleté výročí si ve Vysokém nad Jizerou připomínají výstavou v půdním prostoru, kde je například i model projektu divadla. „Je tady několik návrhů, které vznikly v 70. a 80. letech, kdy naši předci plánovali, že divadlo výrazně rozšíří. My jsme téměř rádi, že to nedopadlo a zůstala nám budova, kterou dokážeme naplnit a spravovat,“ říká k němu starosta Divadelního spolku Krakonoš Jan Pohanka.

10 fotografií

Udržovat stoletou budovu dá totiž hodně práce. „Divadlo musíme udržovat pořád, navíc je tu nárazový provoz, to znamená, celý dům vychladne a zase se musí vytopit na představení,“ dává příklad Jan Pohanka.

Na půdě je tedy teď výstava, o patro níž malý sál a loutkové divadlo. „Malý sál funguje jednak jako kuchyňka a restaurace, když se hraje velké divadlo, ale jinak tady hrajeme loutky, tady na konci sálu je krásná malovaná loutková opona. A to má vztah i k našemu stoletému výročí, protože první akce, která se tady konala, bylo právě loutkové divadlo,“ prozrazuje starosta spolku.

Malý sál po 100 letech voní novotou, spolku se totiž podařilo pořídit nový mobiliář. „Za nové stoly a židle za což vděčíme místní akční skupině – MAS - z Jilemnice.“

Jan Pohanka vzal Jaroslava Hořeního i do míst, kam se běžný divák nepodívá, třeba do hereckého zázemí. „Tato divadelní šatna byla zrekonstruovaná několik let zpátky víceméně svépomocí, což je dar, který tady ve Vysokém máme, že spolek je aktivní a spoustu jeho členů něco umí, takže jsme schopni udělat i takové věci, jako zařídit divadelní šatnu,“ pochvaluje si.

Vysočtí ochotníci spolu s přáteli nyní pracují na hydroizolaci divadelní budovy a samozřejmě připravují i nový divadelní kus, Commedia finita, inscenaci o životě Emy Destinnové.

Poslechněte si reportáž.