Jana Petrová: Uniformu mám v autě, převlékám se na toaletě. Ze zoo do rozhlasu a přes nemocnici zpět

„Moje úplně první zaměstnání vzniklo v roce 1987 a byla jsem chovatelka cizokrajných zvířat, tehdy ve Východočeské zoologické zahradě ve Dvoře Králové nad Labem. Pořád je to zoologická zahrada, ale teď ji mnozí posluchači znají jako Safari Park Dvůr Králové nad Labem,“ odhaluje svou úplně první profesi naše kolegyně Jana Petrová.

Chovala, tedy starala se tehdy, o kapybary, antilopy skákavé, bahnivce horské, buvolce běločelé a hrošíky liberijské. Ty, jak vypráví, chovala i v náručí: „A můžu říct, že mládě hrošíka liberijského se velmi těžce chová, protože je to taková malá slizká koule, kterou nemůžete za nic chytit. Takže když ho potřebujete zvážit nebo je potřeba nějaké veterinární ošetření, tak to zvíře, to mládě, musíte zabalit do ručníku, aby vám neklouzalo.“

Ze zoo do rozhlasu

„To byla společenská změna. V září 1989, necelé tři měsíce před revolucí, jsem v zoo z chovatelského postu přešla na práci tiskové mluvčí. Pak přišla revoluce a všichni s nadšením zvonili klíči, a jak už to tak bývá, revoluce požírá svoje děti. Z nás, kteří jsme tu revoluci dělali, se jeden posléze stal ředitelem a my dostali výpověď,“ vzpomíná.

Jana Lejpová (později Petrová) čte první zprávy v novém newsroomu - neděle 5. listopadu 2000 ve 2 hodiny ráno|foto:Jan Rosenauer

„Bylo mi 20 a kousek a zhroutil se mi svět, protože tu zahradu jsem milovala, a miluji dodneška. A seděla jsem uplakaná v kanceláři a za zády jsem měla puštěný Československý rozhlas, tehdejší stanici Hvězda, tehdy už se to jmenovalo Československo. A slyšela jsem, že přijímají do zpravodajské směny, a nevím, co mě to popadlo, napsala jsem motivační dopis, pozvali mě na konkurz a v březnu 1991 jsem nastoupila do Československého rozhlasu, Vinohradská 12,“ doplňuje Jana Petrová, tehdy Lejpová.

Na druhou stranu mikrofonu

V současnosti je hlavním povolání Jany Petrové post mluvčí Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi. „Není to jenom, že občas si v sukýnce napíšu tiskovou zprávou, ale je to o tom zvládat chod nemocnice, vědět, za kým zajít, když si nejsem jistá, co se kde děje, jaké nové operace třeba probíhají na tom kterém oddělení. Když člověk dělá 33 let ve zpravodajství, je zvyklý si ověřovat zdroje a informace a potom dát dohromady souhrnnou informaci,“ popisuje současnou pozici.

Ačkoliv se někdy říká, že člověk nevstoupí dvakrát do stejné řeky, Jana Petrová i teď provází v zoologické zahradě ve Dvoře Králové. „Ono to nebylo tak rychle. Sice jsem ze safari parku odešla, ale stále tam mám přátele. Samozřejmě jsem tam jezdila. Jednak jsem měla kousek od Dvora v Jaroměři rodinu a potom ty kamarády, takže jsme za nimi jezdili. A jednou jsme tak šli večer po zahradě a před námi šla průvodkyně, a bylo vidět, že se naučila text, který memorovala,“ nastiňuje.

„A já jsem stála opodál, ona něco říkala a já jenom cedila mezi zuby ‚To není pravda. To… To…‘ Ona to neslyšela. Náš Maty, kterému v té době bylo asi 5 nebo 6 let, tak říká, ‚chtělo by se tady provázet.‘ A slyšela to dcera mé kamarádky, a že by to bylo super. A já na to, že nevím, jak bych to časově dávala, a můj muž Pavel na to, že ví, že by mě to bavilo… Příští rok jsem tam začala provázet a letos to bude 10. sezona,“ dodává.

Provází ve večerním safari buse. „Takže si odkroutím službu v Klaudiánově nemocnici. V autě mám provázecí uniformu, převléknu se na toaletě. Z Klaudiánovy nemocnice odjíždím už jako průvodkyně. Je to 80 km do toho Dvora. Tam vystoupím na parkovišti a stane se ze mě průvodkyně safari v srdci Evropy,“ směje se Jana Petrová.

Chybí jí rozhlas? Kolik lidí se podílelo na přípravě zpráv v Radiožurnálu v 90 letech minulého století? Jaké mají společné zážitky z vysílání s Pavlem Kudrnou? A co má ráda na vysílání v Českém rozhlase Liberec? Poslechněte si záznam rozhovoru.