Jaký je příběh nejstarší zoo v Česku? Naším hostem byl Lukáš Nekolný, spoluautor knih o historii liberecké zahrady

„Jako geograf se musím zabývat vývojem z různých úhlů pohledu, tedy i z toho geografického. To znamená, že s potěšením můžu říct, že loni se teoreticky dalo slavit 130 let od vzniku Zoo Liberec. Ta kontinuita je opravdu ještě o těch 9 let delší, protože v roce 1895 vznikl ptačí park na Perštýně,“ nastínil Lukáš Nekolný nejstarší doložitelnou historii zvířecích expozic v Liberci.

Ptačí park na Perštýně je podle něj přímý předchůdce zoo, který byl později přemístěn do lokality dnešní zahrady. „V roce 1904 se to začínalo už rozrůstat v tom údolíčku, vznikl tam první výběh a postupně tam přibývaly další a další expozice. Ptačí park z Perštýna tam byl přesunut v roce 1907. Tím došlo ke spojení expozic, které původně byly na více místech, ale opravdu ten počátek Zoo Liberec je už v roce 1895,“ doplnil Nekolný.

„Co je zajímavé, že pokud se od 80. let liberecká zoo pyšní tím, že má úžasnou kolekci dravých ptáků a je tam celá řada velice výjimečných evropských i celosvětově výjimečných odchovů, tak první zmínky o chovu dravých ptáků nebo o přítomnosti dravých ptáků máme už z toho Perštýna z roku 1896, kdy tam byli dovezeni první orli křiklaví. To je informace, kterou jsem vypátral, takže pořád je, co dál zkoumat, ta historie se nám postupně otevírá.“

Historické milníky liberecké zoo

Mezi přelomové momenty liberecké zoo vidí Lukáš Nekolný například otevření prvního expozičního pavilonu, kdy lidé mohli poprvé vstoupit dovnitř, do tepla, mezi exotická zvířata. To bylo krátce po vzniku zahrady v Lidových sadech.

„Bezesporu velký přelom byl odsun německého obyvatelstva po konci 2. světové války, kdy se zoo dostává z německých rukou do českých. Úplně nové vedení, noví zaměstnanci, je to velký přerod, začíná se v něčem takřka od nuly, protože zvířat po válce taky příliš nezbylo,“ přiblížil poválečný stav zahrady Lukáš Nekolný.

„Jako velký mezník můžeme vnímat rok 1954, kdy nastoupil jako ředitel zoo Jiří Badalec, což byla významná postava té doby, protože on opravdu přinesl nový přístup. Začalo se víc dbát na to, aby byla chována nejenom jednotlivá zvířata, ale aby byly chovány skupiny zvířat tak, jak je to přirozené ve volné přírodě, nebo tak, aby byly schopny rozmnožování, začalo se více dbát na chovatelskou stránku.“

„Protože i k tomu, aby zoo v té době přežila, tak bylo potřeba odchovávat mláďata, protože díky těm odchovaným mláďatům mohla zoo získat nějaká další zvířata výměnou, nebo tehdy ještě i nákupem. To už je dneska passé, ale tehdy se dala nakupovat a prodávat zvířata. Každopádně právě díky tomu, že se podařilo vytvořit lepší chovatelské podmínky, byť to nebylo za příliš velkých finančních toků, tak ta zoo neuvěřitelně poskočila,“ sdělil Nekolný.

K rozvoji liberecké zahrady pomohly v 70. letech i výpravy zoologa Josefa Vágnera, dlouholetého ředitele zoo ve Dvoře Králové, do Afriky. „S jeho expedicí do Afriky se i pod Ještěd podařilo dovézt celou řadu unikátních, zajímavých druhů, mimo jiné třeba buvolce káma, což jsou velice zajímavé antilopy, které dnes už třeba v evropských zoo vůbec neuvidíme, ale tady v Liberci po nějakou dobu byly,“ dodal.

Jaký bude další vývoj liberecké zoo? Jaká zvířata by měla být v plánovaném Údolí ohrožené divočiny, jak se má jmenovat její část po rozšíření směrem k amfiteátru? A jak vidí znalec zoologických zahrad libereckou zahradu v porovnání s jinými, které navštívil? Co vše najdeme ve druhé části publikace Zoo Liberec - Příběh nejstarší zoo v Česku? Poslechněte si celý rozhovor s Lukášem Nekolným, sociálním geografem a jedním z autorů před Vánoci vydané publikace.