Jak zachraňujeme knihy? Masově je odkyselujeme, říká ředitel Národní knihovny Tomáš Foltýn

Dva roky je ředitelem Národní knihovny. Jeho úkolem je nejen digitalizace fondů, ale hlavně návrat Národní knihovny mezi oblíbené knihovnické instituce. Inspirací pro stavbu nové budovy může podle něj být Riga, Mnichov, Kodaň či Atény. Hostem Záletů je Tomáš Foltýn.

Vystudoval obchodní akademii v Berouně a poté Filozofickou fakultu Univerzity Pardubice. V Národním knihovně začal pracovat jako knihovník, po třech letech se stal vedoucím Oddělení tvorby metadat a vedl Oddělení strategického plánování digitalizace knihovních fondů. Poté se stal ředitelem Odboru správy fondů a od května roku 2021 je generálním ředitelem Národní knihovny České republiky.

Co je pro vás kniha?

Kniha je pro mě zejména nástroj odpočinku, zdroj poznání a prostor, kde člověk může realizovat svoji fantazii. Je také takovým českým zvykem dostat knihu na Vánoce. Rád knihy dostávám a rád je čtu.

Jak se mění v poslední době počet návštěvníků Národní knihovny? Chodí lidé do knihovny?

Obecně, pokud mohu mluvit o knihovnách, tak počet fyzických návštěvníků, kteří si jdou vypůjčit svůj svazek, klesá. Nicméně ten trend je samozřejmě vyvážen dalšími možnostmi, které dnešní doba nabízí, a to jsou například digitální data a další zdroje. Nicméně si musíme říct narovinu, že knihovny dnešní doby už nejsou jenom výpůjčny knih. Knihovny v dnešní době jsou místem, kde se lidé setkávají, mohou se účastnit různých besed, mohou sdílet svoje nápady, náměty, mohou spolu něco vyvářet. Je to místo, které má mnohem širší dopad, než je ta knihovna, jak ji známe z našeho dětství.

Je nějaká technologie v poslední době, která vám pomáhá lépe se starat o to, co je v té hmotné podobě?

Těch technologií je celá řada. Jsem velmi pyšný na své kolegyně a kolegy, kteří pracují v našich konzervátorských a restaurátorských pracovištích. Národní knihovna disponuje špičkovými laboratořemi, kde jsou neskutečné technologie. Pokud se bavíte o záchraně samotné, tak bych vypíchl asi dvě technologie. První z nich je tzv. masové odkyselování knihovních fondů, která slouží tak, že se snižuje hladina PH v papíru. V momentě, kdy pracujete s úrovní PH, vybudováváte něco, čemu se říká alkalická rezerva, která prodlužuje životnost svazku pro budoucí generace. Je to ale technologie velmi drahá a vybírají se na to dokumenty, který tento způsob ochrany potřebují. Pak využíváme služeb nástroje, který se jmenuje plotr, na kterém se z tzv. nekyselé lepenky vyrábějí ochranné krabice, kam tu knihu vložíte, ta krabice brání vlhkosti, aby se dostávala dovnitř.

Které místo v knihovně máte vy osobně rád? Kam chodíte?

Mám rád Klementinum jako celek. Místa, která navštěvuji, se mění v průběhu času. Když je jaro nebo léto a je krásný den, tak je pěkné strávit pár chvil na révovém nádvoří a kochat se barokní architekturou kolem sebe. V momentě, když je venku chlad, se nabízí navštívit všeobecnou studovnu a podívat se, jak vypadá ten obrovský prostor plný čtenářů. Nemám tedy jedno oblíbené místo, ale ta oblíbená místa se mění podle toho, jaké venku počasí nebo v jaké se nacházím náladě.

Mým minulým hostem byl Milan Cais: „Teď právě probíhá výstava Sekory. Tak by mě zajímalo, jestli v knihovně mají také nějakého Ferdu Mravence? Ale předpokládám, že asi jo.“

Jestli myslíte Ferdu mravence jako živočicha, tak bych předpokládal, že ano, protože jsme přeci jen historická budova. Jestli myslíte Ferdu Mravence jako osobu, která je šikovná a schopná a umí o věcech přemýšlet, tak předpokládám, že Národní knihovna je plná pověstných Ferdů Mravenců. Pokud se bavíme čistě o literatuře, tak samozřejmě Ferdu Mravence máme.

Jaká generace chodí do knihovny? Co je v Národní knihovně nejcennější? A bude mít Národní knihovna v dohledné době novou budovu?

Spustit audio

Související