Jak vypadají velikonoční bohoslužby a proč nosí v neděli věřící do kostelů jídlo? Zeptali jsme se kněze

Jedním z hlavních obřadů je Velikonoční vigile, při kterém do setmělých kostelů lidé přinášejí svíčky zapálené od venkovního ohně. Většinou se koná večer na Bílou sobotu. „On se nemá odehrávat na Bílou sobotu. Velikonoce se jmenují podle Velké noci. On se má odehrávat v noci, ale protože lidé jsou od přirozenosti líní, tak si to už odbydou v sobotu třeba po západu slunce, což už je jako začátek té noci. Ale ty pravé obřady, té takzvané vigilie, vigílie znamená právě to bdění, se mají konat co nejvíce v noci nejlépe nad ránem před svítáním,“ vysvětlil Michal Podzimek.

„Třeba u nás ve Vratislavicích, jako jedna z mála farností široko daleko, se to opravdu má tak, že se velice brzo ráno, ještě vlastně v noci, zažehne velikonoční oheň, od kterého se zapálí nová velikonoční svíce. Ta se pak v absolutní tmě nese do toho prostoru kostela, a tam si pak lidé zapálí ty ostatní svoje svíčky, takže se to rozsvítí trošičku, ale ne moc. Pak v tomto světle svíček čteme biblické texty a potom to rozsvítíme naplno,“ popsal bohoslužbu ve své farnosti.

„Vigilie má začít z úplné tmy a úplného ticha a postupně skrze světlo velikonoční svíce to takhle rozzařovat. A je to symbolika toho, že z té tmy přijetí oběti vzchází postupně někdy malé a potom velké světlo,“ doplnil.

Největším dnem křesťanských Velikonoc je Velikonoční neděle, kdy lidé proudí do kostelů, aby oslavili na slavnostní bohoslužbě, už za zvuku zvonů a varhan, zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Často do kostelů chodí s košíky, ve kterých nosí vajíčka, mazance, beránky.

„Ze všech velikých akcí by si člověk měl něco velkého odnést, i něco hmatatelného, fyzického. A tady se udělala už někdy ve středověku taková tradice, že lidé si z této velikonoční ranní mše odnášejí pokrmy, které si odnáší k tomu svému slavnostnímu božohodovému stolu. A tam je jedí s vědomím, že si je přinesli jako požehnané z toho nejslavnějšího, nejdůležitějšího křesťanského svátku. Že prožili to třídenní, kdy něco jako odevzdávali a teďka vlastně přijímají a nesou si to domů,“ přiblížil symboliku nošení jídla do kostelů Michal Podzimek.